NA LUSKÁCH.

Josef Kalus

NA LUSKÁCH.
V poli u Polášků zrají bujné lusky plny sladkých hrášků – Sotva večernice spustí zlaté kštice přes chodníček úzký – kdosi chodí na ně. Není to však laně: z jedlového chvojí vykročit se bojí – Nechodí to jelen –: byl by dávno střelen – Je to milých párka: Poláškova Barka, od souseda Jašek – těm zachutnal hrášek. PÍSNĚ.
JAŠEK: Barko, Barko, lusk mi dej, z lusku aspoň hrášek, u kupce je výprodej, půjdu pro damašek, koupím ti ho kus – hubičku-li přidáš, za mne-li se vydáš – koupím plný vůz. [29] BARKABARKA: Jašku, milý Jašku, s prázdnem jdi, bez sladkých se hrášků obejdi; chceš-li zobkat, dám ti pšenky, vyprosím jí od maměnky, nasypu ti do slaměnky – bez hubiček Jašku, jen se obejdi! JAŠEK: Dobře se s měsíčkem do páru hodíme, ubledlí oba dva celý den bloudíme. Večer však oba dva plni jsme radosti, já tady na zemi, on v nebes výsosti. On, že jej roje hvězd se všech stran obtočí, já: že smím tobě zřít, Baruško, do očí. BARKA: Jenom si nemysli, synečku, že jsi sám – vidíš tu zelenou horečku, plna je červených kvítečků; jenom si pomysli, synečku, tolik mám, co v hoře pupenců – na výběr mládenců. JAŠEK: Rozvila se louka mladá, v zeleň bujnou, vonný květ, pod ostrou však kosou svadá a s ní krásy celý svět. Aj, tou kosou, ostrou kosou, děvče, tvá je nevěra, a tou loukou s květy, rosou zklamaná má důvěra. 30 BARKA: Znám jednoho synka: voní z dálky nad fialky, voní mi jak mateřinka. Švarný je jak břízka, dlaň má tvrdou, mysl hrdou – stýská se mi po něm, stýská. JAŠEK: Stříbrný pramének blýská na nivě zelené – oh, což se srdéčku stýská, kdykoliv vzpomene, v tvých že oček hloubky tmavé,tmavé nesmím patřit v touze žhavé, jak zírá kalina nízká v jasný proud pramene. V smíchu se pramének lije do trávy zelené – srdce mé žalostně bijebije, kdykoliv vzpomene, z úst že růžového kvítí nesmím rosu lásky píti, vláhu jak sokolík pije z lesního pramene. BARKA: Vyrostl mi hrášek na poli – přiletají k němu sokoli, jeden černých zraků zobkal za soumraku, bránila jsem, zakřikla jsem nevolí. Vyrostl mi hrášek do pasu – mívám z něho kvítek ve vlasu, darmo pyšný klouček prosí za klobouček z drobných kvítků malou kytku v okrasu. 31 Vyrostly mi v hrášku luštiny, sbíhají se chlapci z dědiny, darmo! žádný z hochů nedostane trochu ba ni hrášku – ty jen, Jašku, jediný! JAŠEK: Dokud bude vonět, kvésti rozmarina, nemá k oltáři mne vésti žádná jiná. BARKA: Dokud slunce na blankytu svítit bude, budeš vladařem mých citů vždy a všude. JAŠEK: Zatoč se, má milá, do kola, zatoč se, má milá, do kolečka, dokud tě máti nevolá z kola ven do pole, do polečka. Zatoč se, milá, ještě ráz, zatoč se, má milá, po dvakráte – koupím ti v krmaš vína máz, o pouti marcipán za dva zlaté. Zatoč se, milá, naposled, zatoč se, má milá, na posledy, peréčko uvij – samý květ: v neděli přijdu k vám na ohledy. BARKA: Budu pěstit na zahrádce nejen růži, konvalinku, sedmikrásky, nezabudky, ale také rozmarinku. Rozmarinka pěkný kvítek se zelenou ratolestí: šťastný synek, šťastná dívka, šťastně-li ji povypěstí. 32 Rozmarinku libovonnou také sobě vypěstíme, propletem jí vlásky moje, klobouček tvůj ozdobíme. Navijeme vonných kytek starosvatu, starosvatce, všechněm milým svatebníkům i upřímné kamarádce. BARKA JAŠEK: Chystejte, matičko, peří do výbavy – jedou koníčky sem, vlá jim pentle s hlavy. Jedou koníčky k nám, vezou vzácné hosty – nebude se zdát jim domeček náš prostý? Jedou koníčky k nám, už se zastavily, ach, matičko milá, slézá to můj milý. Přišel, matičko, mne prosit za ženičku, a vy přidáte mu ještě jalovičku. Viďte, matičko má, že mne ráda vdáte, výbavu už dávno uchystanou máte. Provdáte mne ráda, nač byste mě měla? Vezte, koníčky, mě s milým do kostela. (Odcházejí.) MĚSÍC vynořiv se z chmur. Mraku, nezacláněj mojí lucerničky, musím posvítiti milým na chodníčky, aby neklopýtli přes kořeny stromů, aby milý milou šťastně doved domů. Chodníčkem se vedou přivinuti úže jak v svatební kytce k rozmarinu růže, paž objímá paži 33 a na žhavá ústa sladkých políbení padá sprcha hustá. MrakuMraku, nezacláněj lucerničky mojí, bych posvítil milým do vonného chvojí, aby neklopýtli přes kořeny stromů, aby v poctivosti vrátili se domů. 34