V PODOLANSKÉ DOLINĚ.

V PODOLANSKÉ DOLINĚ.
V podolanské dolině přised ptáček k malině, švarný šohaj k dívčině: „Krásnější jsi bezmála než malina dozrálá: rci, zda by ses nevdala?“ „Ač mi nikdo nebrání, mám dost času na vdání!“ – „A mě mrzí čekání!“ „Čekej, však se dočekáš!“ „Pověz, co proti mně máš?“ – „To: že piješ, v karty hráš.“ „Piju jenom ze zlosti, v karty hraju z hořkosti: že máš s jiným známosti.“ „To bych nevěděla s kým?“ „S myslivečkem Podhajským: mluvíváš prý často s ním.“ „To je hrozné neštěstí!“ „Budeš, milá, v pověsti!“ „Ty s pijáckou neřestí!“ „Nedráždi mne, pro Boha!“ „Jsem já roba nebohá!“ V tom zní lesem: „Haloha!“ Šohaj stanul na smrt bled. Podhajského krok tu ved: čtveráctvím mu sršel hled: 15 „Hle, hle, panna s ruměnci vine se tu k mládenci jak nevěsta k snoubenci. Budou svatby? – A kdy as?“ – „Brzy: pozvem taky vás!“ „Přijdu!“ v lese zanik zas. „Vezmeš si mě?“ šohaj řek. „Vezmu, ale“ale,“ hlas jí změk, nebudeš„nebudeš hrát?“ – „Hrál jen vztek!“ V podolanské dolině hoch se tulí k dívčině, ptáče k vonné malině. 16