IGNÁCEK.

Josef Kalus

IGNÁCEK.
Ignácek se zajíká, rád by něco říci, slovo těžce navlíká jazyk koktající, lásku se mi vyznat chystá, už to trvá dýl než rok, chudák nemůže však z místa, na rtech vázne řeči tok, jak když potok sepnou mrazy – při tom roztodivně hází na vše strany rukama, koktaje jen: „Ma – ma – ma...“ Darmo slovo navlíká, slovo nechce dále s koktavého jazyka: vázne neustále – Už mu napovídám sama, aby trochu přišel vpřed, vykoktá však pouze: „Ma – ma“ma,“ – všechen upachtěn a bled – Darmo touží srdce lačné, až vyznávat lásku začne: vrtě divně nohama, vykoktá jen: „Ma – ma – ma“ma.“ – Víc a víc se zajíká, nevím, co si počít, sám nad sebou naříká, do vody chce skočit, třikrát jsem ho zadržela: strach mám, že se utopí, koho pak bych potom měla? Děvčat je tu na kopy: nechť Ignácek koktá třeba, při něm budu míti chleba, až vykoktá jedenkrát: „Ma – ma – ma – ma – mám tě rád!“ 24

Básně v knize Valašské romance: