VÝPOVĚĎ.

Josef Kalus

VÝPOVĚĎ.
Já u vás nebudu, schody vám vrzají, vystoupit na půdu nemohu potají, později z hospody přicházím rád, jak šlápnu na schody, počnou mi hrát: „Vrz, vrz, vrzy“vrzy.“ To mě mrzí! Od hezké Andulky někdy až ku ránu vracím se z potulky, klobouček na stranu, rád bych se jako duch na půdu vkrad, však schody – pomoz Bůh! počnou hned hrát: „Vrz, vrz, vrzy“vrzy.“ To mě mrzí! Hospodář naříká vyrušen ze spaní: „Jaká to muzika, jaké to vrzání? Neví náš čeledín, kdy má jít spát?“ Zalezu do peřin, v snách slyším hrát: „Vrz, vrz, vrzy“vrzy.“ To mě mrzí! Ty schody vrzavý co vedou na půdu, ať Pánbů napraví – Já u vás nebudu: rozkoše, svobody nedám si brát, nevstoupím na schody, jež chtějí hrát: „Vrz, vrz, vrzy“vrzy,“ což mě mrzí! 44