Pes.

Sigismund Bouška

Pes.
Byla noc a všecky hvězdy zhasly. V hustou tmu se dívám do zahrady; byla hrůzná s temným okem zrady, chvílí listy chvěly se a třásly. Tichem noci, jak by zmíral hlady, zavyl pes v tak děsném nesouzvuku, spící pták že nevěda si rady, prchal v dáli v křídel tichém tlukutluku. Rozladěn jsem zavřel okenice. Avšak znova v ticho monastýru stenal pes jak poraněná lvice. Lehl jsem. I v snu mě pes ten leká: stále vidím, v zlobných vášní víru světa nenávist že venku čeká. 1890
22