Ticho.

Sigismund Bouška

Ticho.
Tam venku démon v lidské vlny dmýchá, až pěna záští hradby naše třísní, – zde vášeň ztichá. Tam venku roste, roste olbřím: pýcha, ven z chaty, ven, výš, celý svět ji tísní, – zde vášeň ztichá. Tam venku rozkoš do všech srdcí dýchá, sníh liljí kalí, čisté rety pálí, – zde vášeň ztichá. Tam venku mamon moří se a vzdychá, schne lakotou, své bedny zlata válí, – zde vášeň ztichá. Tam venku démon v štěstí žluči míchá, ó jaký shon to, za štěstím vše šílí, – zde vášeň ztichá. Tam venku slza v oku neosychá, čím větší vášeň, tím víc lítost kvílí, – zde vášeň ztichá. 1895
24