Adam Chlumecký.

Sigismund Bouška

Adam Chlumecký.
Věř, Adame, my mnoho jsme ti dlužni. Tam kdesi ve svých horách lesnatých, ty, visionář, bloudíš zamlklý, a pod tvým krokem duní prahory! A velký sen, když našel formy své, tu mluvíš starou řečí proroků, tu Mojžíš sedá po tvé pravici, a rodným bratrem je ti Isaiáš. Tvá slova písmena jsou ohnivá, ta vrývají se s hrůzou do duše, to „Mene, Tekel“ píšeš v století a hrozíš jeho pyšným Andělům. Tvá země tebe nezná ještě dost. Však tys jí dal dar vzácný, veliký, své srdce Věštce a svá proroctví, jež znějí hromy Apokalypsy. Leč velký duch tvůj spěje ještě dál. Ty první psal jsi písně otroků, dnes celý svět bys objat láskou chtěl, pěl Svobody mu evangelium! 106 Slyš, Adame, jsem znaven řečí tvou, tak samorostlou, trpce hranatou, a tvoje vise jsou tak nadlidské!... Pojď, sedni, povídej mi pohádky! 1896
107