Květina.

Sigismund Bouška

Květina. X. Dvořákovi.
Svůj domov měla vždycky ve skleníku. V tvář slunce velebnou a oblak bílý se nikdy nedívala; posléz k díku ji Tvůrci v oltář zlatý postavili. Květ tisícerý vytrysk z její dříku a vůni bájnou bílé květy dštily, vždyť s hostií v tak blízkém byly styku, že kalichy až k ní se naklonily. Však jaký div! když svátky ukončeny, a v zahradu ji odnést chtěly ženy, své květy v oltář lila proudem deště. Pak na výslunní vadla dobu dlouhou, schnouc po kadidle, po hostii touhou; a umírala: Zda ji uzřím ještě? 1890
123