VZPOMÍNKA

Bohdan Kaminský

VZPOMÍNKA
Měkce padá bílý sníh tichem rolničky jen zvoní, zimní večer padá k zemi. Vyjeli jsme na saních, letí dvojspřež vašich koní, Eldemi a Eldelemi. Ticho, ticho dokola – proč ta upomínka, kdo ví, ani z mysli nejde mi? To, jak časem zavolá hlas váš měkký, sametový: – Eldelemi! – Eldemi! Krajem táhne bílý mráz, a nad pláně zasněžené stín se plouží, teskný, němý. Tiše sedím vedle vás, o závod se s vichrem žene Eldemi a Eldelemi. Z dálky slyšet klekání... Zasněžené, bílé chatky jako dětské Betlémy 66 zakmitly se po stráni. Hudbou zní ten hlas váš sladký: – Eldelemi! – Eldemi! Ohlédnou se po hlase – a hle, tam již ve tmě stromů za modříny, za jedlemi dům váš v parku bělá se... Princeznu svou vezou domů Eldemi a Eldelemi. Princezno té pohádky, mnohé zatím život odnes, vše tak dávným zdá se mi, ale hlas váš přesladký ve vzpomínkách zní mi podnes: – Eldelemi! – Eldemi! 67