Teď kdybys byla u mne...

Bohdan Kaminský

Teď kdybys byla u mne...
Teď kdybys byla u mne, mně k smrti se až stýská, když v samotě své dumné jsem věčně sám a sám a slýchám jen, jak zpátky mé srdce darmo volá ten jediný den krátký, jenž ulét’ ku hvězdám. A řekl bych ti: rci mi, že to tak příliš bolí, když s vichry podzimními kol pálí ostrý mráz tu, kde jsme byli sami, jen s teplem v duších mladých, jen s těmi vzpomínkami, jež opájely nás. A řekl bych ti: drahá, kam všecko podělo se, ta jedna krůpěj blaha v tom moři hrůz a běd? Své jaro vždy má země, jež vždycky se jí vrátí, jen ty, ó ty jen ke mně že nevracíš se zpět! 94 A já bych – jak ti říci – stisk’ ruku tvoji věrnou, v to oko milující se zadíval ti rád, v to oko plné štěstí – a já bych rty ti zlíbal a já bych v náruč kles’ ti: – buď zdráva nastokrát! A já bych posil cele tvou hlavu celováním, ten úběl na tvém čele, květ čistý po tváři a řekl bych ti – – Ale kde jsi, ó ty jsi v dáli a v kráse neskonalé jdeš s jiným k oltáři... 95