Je naše láska román...

Bohdan Kaminský

Je naše láska román...
Je naše láska román jako jiný, dnes komedie, zítra snad už drama, pláč podle smíchu, podle světla stíny – a obojím je milenka má sama. A autor – život – zkušenými tahy nás různo staví, by moh’ námi hráti pro jeden pohled zářící a vlahý, jenž duši poklid více nenavrátí. A jeden večer plný velké krásy, květ čistý v sněhu májového čela, že po létech když duše vzpomíná se, v ní bolestná se struna rozzvučela. A po opojném žáru podzim chladný a v mlhách nebe hlubokého oka – ni vzkřiknutí – a čela úběl ladný zas líbán ústy šťastnějšího soka A trochu nocí, kde ni hvězda nepláneplá, a reflexí, proč, k čemu všecko je tu, kde není záře a kde není tepla a líp v té vůni zašlých, hrobních květů. 98 Vše srdce ještě chvatem pročítává a román zvolna ku konci se chýlí: románu mého rekyně se vdává a z těch, kdo hráli o , jeden šílí. 99