Dojem z cest.

Bohdan Kaminský

Dojem z cest.
Smutnou plání jižních Uher jel jsem v parném létě: jedeš, jedeš, teskný pocit smutku obemkne tě. Tíživý a dusný pocit do duše ti sedne, není, kde bys utkvěl zrakem v poušti nedohledné. Jedeš, jedeš, smutno, prázno, nikde stromu není, celá puszta široširá jako po vymření. Žhavé slunce červencové chudou trávu pálí, bez konce a beze změny step se táhne v dáli. 55 Beze zvuku, bez života, bez stínu a vísky s nekonečnem splývá kdesi v mlhách obzor nízký. Němá, hluchá, jednotvárná, nekonečná lada: jedeš, jedeš, smutek žhavý v tesknou duši padá... Díval jsem se na ty dálky strnulé a sprahlé a proč, nevím, oči mlhou zalily se náhle. Bylo mi, že zde v té poušti po tom kraji českém, po těch našich horách v dálce že bych umřel steskem... 56