V HODINÁCH MILENCŮ.

Bohdan Kaminský

V HODINÁCH MILENCŮ.
V hodinách milenců ať stichne všední vřava, když oni umlknou, a k drahé hlavě hlava se kloní v sladkých snách a když on ptá se jí, zda v duši má jej ráda... Nad hlavy blouznivé kdos hvědnouhvězdnou peruť skládá v milenců hodinách. Tu víc a omamně a sladce růže voní a slavík blouznivěj’ a v touze zpívá o ní a člověk k srdci sáh’, cos věčně svatého, co nelze pojmout řečí, teď táhne nad zemí, všech písní píseň větší v milenců hodinách. Co sladké rozkoše, dech jeden všecku dává, když na klín miláčku si milá usedává a když ji k sobě stáh’ na prsa bouřící, na rozvášněná ústa a ticho blouznivé když sladce kolem vzrůstá v milenců hodinách. 1 Když muž smí ovinout svou ruku jí kol pasu a cítit její dech a vůni její vlasů a líbat v sladkých hrách jí ruku, čelo, rty a nésti touhy plný v hlubinách duše své to velké, svaté štěstí v milenců hodinách... Leč po dnech uprchlých jak nyní myslit na to, když dávno umřelo, co komu bylo svato, v života bludných tmách! Jak asi oněm je, k nimž zoufalství se chýlí vzpomínkou mrazivou v té sladké, krásné chvíli, v milenců hodinách... 2