PRVNÍ POLÍBENÍ.

Bohdan Kaminský

PRVNÍ POLÍBENÍ.
Šla, hlavu sklonila a duší táhnul sen... Své ruce sepjala, zrak její zarosen se v dáli někam díval... Zda jenom krásný sen jí vzrušené se zdál? Leč ne, hoch předrahý s ní včera večer stál, když slavík v parku zpíval. A nikdy v životě, že má ji z duše rád, ten hoch jí neřekl, ba ani jedenkrát o lásce neděl slova, – a přece věděla, co v nebi zlatých hvězd, že v lásce hluboké by všecky chtěl jí snést a zlíbat zas a znova. A včera, měsíc p’álplál... A tichá jako laň svou hlavu sklonila a vzpomínala naň, jak vzpomínáme na ty, jimž v duši duše své jsme postavili chrám. A cele vzdala se těm krásným vzpomínkám na lásky večer svatý. 3 A znovu viděla, jak včera před ní stoup’, jak září planula těch očí jeho hloub, (to Amor, sladký šibalšibal, je svedl do parku) – pěl slavík na sněti a hoch ten poprvé ve sladkém objetí ji líbal, líbal, líbal... A co slov tisíci by stěží říci moh’, to jedním polibkem jí řekl, šťastný hoch, svou hlavu k její chýle, když včera měsíc plál... A ona bezděky své ruce sepjala... Ó zázrak, na věky jsou svoji od té chvíle... 4