NAD STAROU PÍSNÍ.

NAD STAROU PÍSNÍ.
Za deset roků... Poznal jsem ta slova, stín minula se z písně oné zved’, teď po letech se hlásí ke mně znovaznova, za deset let. Dnes, tenkrát – mezi tím je věčnost celá. Jak pomalu se staré rány hojí! Dnes v Novovesském zámku píseň zněla a já v ní poznal starou báseň svoji. Já ptal se tehdy, v žití naše chudé čím je ten tichý mladé lásky květ a co z té žhoucí, mladé lásky zbude za deset let... Za deset let – a navždy jsme si cizí, a hlava mdlá se darmo v dlaně kloní, ta láska zašla, kdesi ve tmách mizí a sotva píseň krátká zbyla po ní. [11] A vzpomínky jak náhle v duši vzplály, stín mrtvé lásky přede mnou se zved’ – a vzpomínkou dnes bodá, mučí, pálí těch deset let... V Nové Vsi, 9./VIII. 1902.
12