PÍSEŇ.

Bohdan Kaminský

PÍSEŇ.
Na tichou, drahou lásku naši si myslím, odkud přišla k nám, že tys mi v světě nad vše dražší, že tak tě plnou duši mám. Rci, jakým zázrakem a divem jsme sešli se v tom štěstí svém, co četl jsem v tvém oku snivém, zda nebylo než pouhým snem? Ó nebylo! Vždyť dosud cítím tvých drahých rukou dotknutí – ta chvíle, jež mi plane žitím, v zrak slzy blaha vynutí. Leč bych v to štěstí věřil cele, chci znovu čekat na chvíli, kdy opět, zář na mladém čele, tvůj zjev se ke mně nachýlí! [30]