báseň bez názvu

Bohdan Kaminský

I.
Tak byla jednou princezna, spanilá, tuze hezká – takových věru ve světě již namále je dneska. Od hlavy k patě neměla ni nejmenšího kazu, však dvorní dohazovač, ten se naposílá vzkazů! Princezna ale pokaždé nabídku prostě vrátí, prý jsou jí pro smích, vzkázala, ti páni kandidáti! Což, ta si může vybírat, jeť dcerkou pana krále, a jednou zdědí korunu, trůn, žezlo a tak dále. Král nosil zlaté brnění, na nohou zlaté škorně, krejčímu, ševci, ministrům, všem gáži platil vzorně. 7 Kdys ovšem býval taky mlád, má dosud na to svědky, a dokonce i milostné prý kdysi míval pletky – Však tomu všemu, bohudík, či bohužel, je dávno, ba pradávno... teď zmoudřel již, což, ostatně, je správno. Teď jinými již starostmi královské srdce jato –: zestaral k posledu již tak, že sám se styděl za to. Už někdy sotva nohy plet, byl, zkrátka, staromodním – jak vykročí, tu hlasitě kolena vržou pod Ním. To králi zhusta bývalo dost nepříjemné – krátce, nebýváť člověk nejmladším při své sedmdesátce... Rád byl by šel již do pense, měl peněz jako štěrku – rád věřím, že by prali se o sličnou Jeho dcerku! Království bylo bez dluhů, zem spořádaná byla, jakž by se sličná princezna ženichům nelíbila! 8 A byla krásná, najisto, nejhezčí v celé říši – ba právě, račte dovolit, vždyť přece vím, co píši! Ó věřte, býti malířem, já hned a bez okolků bych kreslil ji na diplomy okrašlovacích spolků! Bělostná byla jako sníh a jako cukr sladká, nesmírnou radost mohla z ní mít věru paní matka. To dcerka byla jako lusk, že mohla právem na ni být pyšna, na Svou princeznu, královna, stará paní. A věru, mohla králová být velmi ráda tomu, že dosud ani jednou Jí dceř neutekla z domu. A mohla z hodné princezny mít radost ještě větší, že neutekla, na příklad, Jí s učitelem řečí. (Jen co je pravda, vědec ten opravdu přesličný byl, však víc než dceři, zdá se mi, se staré paní líbil.) 9 Jak povídám, nad princeznou bděl milostivý osud, že ani se svým lokajem si nezadala posud. Anebo s kočím, šoférem, jak princezna tak mnohá – však za to denně královna chválila Pánaboha! 10 II.
Jak vidět, je má pohádka ze staré ještě školy, kdy nestačíval princeznám obejda jakýkoli... Svět býval tenkrát jinačí, vše ve světě však mine a mění se, – a ovšem dnes i princezny jsou jiné. I jiní byli rytíři, jak vše se v světě mění, – než po těch druhých princeznách nám vlastně pranic není. Tož vraťme se ke princezně, jež, krásou záříc všecka, tak jako růže z poupěte vyspěla v pannu z děcka. (To věru něžně řečeno, a básnickými slovy, – žel, že básnický obraz ten už není zcela nový!) Jak ve všech lepších pohádkách, – to předepsáno asi – i naše měla princezna nádherné zlaté vlasy. Ji uviděti Loreley, – znáte-li – nade vděkem té krásy, možná, byla by se zadusila vztekem. 11 A liliová její pleť průsvitná, něžně bledá – povídám: hezčí princeznu ať někdo světem hledá! V blankytě očí nebeských čarovnou měla něhu a labutí krk bělejší byl cukrářského sněhu. Labutí krk – – ne, přiznám se, zde svědomí mne tlačí: princeznin útlý krček byl přec jen o trochu kratší. A že byla tak spanilá, což divu, že se béře na zámek tolik ženichů, div stačily jim dvéře. A hlásili se z daleka i z blízka, denně na sta, však princezna jen děla: „Ať jen táhnou zas, a basta!“ Již stará paní králová ve strachu byla stálém, jak bude dál, a radila se denně s panem králem. Ten však se nijak nevyznal v těch věcech, nedut ani, o dcerku starat musila se dál jen stará paní. 12 Pan král se jenom vymlouval na spoustu jiných prací – jak slyším, zhusta bývají mužové všichni tací. Králová však se trápila, že Její dcerka milá, že Její krásná princezna na ocet by Jí zbyla. A pořádala dýchánky, pozvaných přišly davy – čert by v tom byl, aby se z nich nevybarvil ten pravý! A pořádala soirées a five-o-clocky pro ně, jichž ráčila se zúčastnit vždy Nejvýš blahosklonně. Vítala pány rytíře, a hrabata, a prince – z nich žádný však se nelíbil spanilé krasotince. Pan král už ráčil hubovat na ten, jak pravil, zlořád, že musil za ty bankety jen platit účty pořád. A ráčil paní choti Své říc’, ovšem velmi jemně, že takhle na ty hostiny mu praskne celá země. 13 Však přece ráčil sáhnouti do zlata plných žoků – a zas lítala pozvání k novému five-o-clocku. A rytířů i princů těch bezpočet znovu šlo sem – z nich každý domů, chudinka, zas táhnul s dlouhým nosem. A princezna jen vedla svou: „Co ty se staráš, mamá? Až přijde, kdo mi usouzen, však vybéřu si sama.“ Tu králová zas na radu šla k panu králi, – všecek jsa zabrán prací, ani a ni b jí na to necek’. 14 III.
A nová řada ženichů zas na námluvy přišla: bohužel, ten je nazrzlý, a onen zase šišlá. A jiný slova „nejčkonom“ užívá stále v řeči – princezna málem ráčila být zachvácena křečí. Ohavný tento nápadník hned odevzdán byl stráži – nejčkonom se již na oči princezně neodváží. A přišel čtvrtý, krasavec, však ruce se mu potí – s tím v lásku sličné princezny se ovšem nevlichotí. A pátý má zas jiný kaz: nepěkný zvyk, že zhusta si cucá palec, – inu, jsou ve světě různá gusta! Pátého šestý vystřídal a objevil se mnohý: ten příliš velké ruce měl a ten zas krátké nohy. Tak nepochodil desátý, ni jedenáctý panic a ze všech, co jich přišlo sem, prý žádný nestál za nic. 15 A každý z těchto statečných a čackých bohatýrů byl rád, když našel ve zdraví, kde nechal tesař díru. Tu jednou paní králová si dcerku vzala stranou: prý tak a tak, a chce-li prý zůstati starou pannou? A najednou té princezny až ulekla se málem a honem šla se poradit nanovo s panem králem. A pan král s trůnu vyskočil, na němž si zdřímnul chvíli, a hleděl, s jakou novinou choť věrná k Němu pílí. A děla jemu věrná choť: „Můj nejmilejší, totiž jde o to: s Naší princeznou již opravdu je potíž. Královský pane choti Můj,“ vypráví v hořkém pláči, „to Naše dítě jediné nám tuze chřadnout ráčí. Je smutnější a smutnější a bledší je den ze dne, ba již si ani k pianu chudinka neusedne. 16 Vdát by se mohla, přišli se ucházet o ni mnozí, jen vrtí hlavou, říká ‚ne!‘ – co je v tom, vědí bozi! Zlá jakás nemoc hlodá v ní, v královské dcerce Naší, a to s Mých víček starostmi za nocí spánek plaší. „JižJiž,“ – povídala královna, „starostí nespím ani – –( Pan král se vážně zahleděl na starou jemnostpaní. A poškrabal se v zármutku za uchem pravým, levým – za kterým dříve, opravdu teď sám již vlastně nevím. A při večeři potom Sám princezny bledé všim’ si – opravdu, byla přepadlá a trápila se čímsi. Pan král se v ženských nevyznal, (– není to taky snadné –) však viděl Sám, že princezna opravdu velmi chřadne. A druhého dne poznával jen po korsetu, zvenčí, že princezna zas byla již o centimetr tenčí. 17 I povolal hned lékaře, ten velikou měl praksi, a tomu rovněž princezna se nelíbila jaksi. Počítá dech a zkoumá tep a při tom doktor milý princezně ťuká na záda, jak by to dvéře byly. Pod paží smutné princezny teploměr znovu vkládá a znovu ťuká zdvořile na urozená záda. Však co jí schází, neříká, ač stará paní prosí – jen ramenoma pokrčil: prý tento, kdesi, cosi. Předepsal jakýs heřmánek, či co to bylo – a ten i onen lék byl princezně starého čerta platen. A přišli jiní doktoři, učené, moudré hlavy, a každý hlásá o sobě, on že to všechno spraví. Nic nespravil, a vědci ti, všech universit chlouby, jak dohromady sešli se, věděli vlastně – houby. 18 V úzkostech pan král nadarmo s takovou přišel na ně: že tomu, kdo dceř uzdraví, půl leta sleví daně. Nejvyšší rada zdravotní se sešla, při té kuře však milé naší princezně čím dál, tím bylo hůře. Ji každý tuze litoval, jak smutně hlavu kloní, a v celé zemi rozhostil se těžký smutek pro ni. Zasmutnil pro ni všechen lid, ten přespolní i zdejší, – však už aby ta pohádka zas byla veselejší! 19 IV.
Tu princeznino léčení vstříc nové spělo éře: král náhle všemi doktory vyrazit ráčil dvéře. Jak za tu dobu princezna se spadla, Sám se ulek’, a okny hradu vyházel krabičky od pilulek. Ve velmi špatném rozmaru být ráčil, žádných žertů s Ním nebylo, a recepty všech kapacit šly k čertu. A heřmánek i jalovec, psí sádlo a tak dále, vše vyházeno z rozkazu Jasného pana krále. Tu králová dí: „Královský Můj pane choti, jářku, nač přece máme v podhradí Svou dvorní mastičkářku? Je nade všecky doktory, – nejučenější hlavy nic vlastně nevědí, však ta vše jedním slovem spraví. Mně Samotné přec pomohla od rheumatismu loni, a doktoři jen mají vztek, že více ví, než oni. 20 Je vskutku moudrá, každý se po její radě shání, i Mým královským kolenům pomohla od píchání. Rač kázati, by přišla sem s tou zázračnou svou mastí – vždyť Naše milá princezna již skorem žebry chrastí. Vím, žena ta ji uzdraví, zná jistě léky proti všem neduhům, – rač poslechnout, královský pane choti.“ I slyšel král tu moudrou řeč, a, jak byl v ráži, honem tu moudrou babu zavolat si ráčil telefonem. Ta přišla, nesla mazání i jakýs letkvar mnohý, a natřela tím princezně i u postele nohy. Pak vzala jiné mazání a, mluvíc divná slova, i princezně i posteli mazala nohy znova. A vzala třetí masť a tou natřela bez okolků poslední čtyry nohy – teď jen u nočního stolku. 21 Zaříkávání jakési jí plyne se rtů, klečí a mluví slova podivná v jakési cizí řeči. Zázračná žena skončila své dílo, zvolna vstává – prý do týdne již princezna jak rybička je zdráva. Tu králi, kterýž ráčil se dívati na ta kouzla, pohnutím slza jako hrách s Nejvyšších očí sklouzla. I králová, jež trnula o zdraví smutné dcerky, nemenší slzu utřela si tajně do zástěrky. Zázračné ženy předpověď se jistě splní... a tím se tedy Jejich Milostem dnes poroučela zatím. Pan král, zas novou nadějí a štěstím všecek záře, ji vlídně ráčil „s bohem“ dát namístě honoráře... 22 V.
Tak minul týden, – sedmý den od návštěvy té mine, a princezna – co myslíte? – zas byla zdráva? I ne! Uplyne marně sedm dní, uplyne týden celý, princezna, chudák, stůně dál, jak když se nechumelí. Dál měla stejně jako dřív tvářinky poubledlé – zázračný lék tu selhal, šla ta kouzla nějak vedle. Ba po té celé kouzelné a divné proceduře ten týden bylo princezně na konec ještě hůře. Dál zvolna chřadla, byla již jak setkaná jen z páry, na plano, zdá se, vyšly ty kouzelné čiry-čáry. A dál zármutku těžký stín po tváři se jí stele – darmo jí baba mazala i nohy u postele! Pan král byl již tak právě syt těch mastičkářských šaleb a ráčil poznávati, že šel staré babě na lep. 23 A ráčil býti mrzutý jak ďábel, přišlý do let, kdy z dlouhé chvíle k podagře i zuby začnou bolet. Nejvyšší rada zdravotní již ani neodváží se schůzí, – málem styděla se prý již bráti gáži! Tu dvorní myčka nádobí o jiné ženě bájí, prý ještě zázračnější, a osobně sama zná ji. Ta za dvacet je doktorů a ve všem prý se vyzná, i v „Kurýru“ kdys byla již prý její podobizna. Ta žena je prý zázrakem, ne žádnou všední babou – prý všichni světa doktoři kam proti ní se hrabou! I švakrovi prý pomohla ta velmi moudrá paní, když nemohl prý na nohy již postavit se ani. I toho švakra tetička, když měla růži v hlavě, s ní radila se, – pomohla ta žena přímo hravě. 24 Prý všechno ví a všechno zná a všechno všudy léčí – tož navrženo, princeznu svěřiti její péči. Údaje dvorní myčky jsou zapsány v akta, – krajní ostražitosti třeba jest, a tu pomohou tajní. Hned vydali se na cestu v kraj, kde panička žije – přec musí na ni přeptati se slavná policie. Ke královskému dvoru než ji pustí, nežli lze jí princeznu svěřit, nutno dřív znát konduitu její. Tož na zkoumání vydali se tajní zvláště bystří, by vypátrali, co a jak – v tom byli praví mistři. Je třeba znáti smýšlení té vychválené dámy, a kdo jsou její příbuzní, a přátelé, a známí. Přec nutno dříve – moudrá tak jen opatrnost velí – bedlivě zkoumat rodokmen i život její celý. 25 By opatrně předešlo se všemu nebezpečí, vyšetřit nutno její rod po přeslici i meči. Kdo byli její rodiče, kdo sestry a kdo bratří, čím všichni živí se a kam domovským právem patří. Je třeba znáti, platí-li pořádně všichni daně a kdo z nich k jaké náležel kdy politické straně. A s kým se stýkají i ti, s nimiž se stýká ona – o každém z nich se zevrubné šetření denně koná. Bedlivě všeho hleděno v přezkoumávání stálém – s princeznou bylo mezitím již na kahánku málem. Již byla jako pápěrka a denně více chřadla, až styděla se podívat na sebe do zrcadla. Na urozených nohou svých již chodit mohla ztěžka, a ta, kteráž ji spasit má, kde, u všech kozlů, mešká? 26 Zjištěno posléz, žena ta že počestně se živí, – po přeslici byl její rod venkoncem spolehlivý. Po meči nalezeny však na rodokmenu stíny: pradědův strýček býval prý v placení daní líný... A, jakož při tom zjistily úřední, staré spisy, pro nechvátavost v placení byl pokutován kdysi. A jindy z téže příčiny byl jemu, ač byl oddán své vrchnosti, i klarinet v nucené dražbě prodán. A týž pradědův strýček vzal kdys koláč u své tety – což však je promlčeno již před stopatnácti lety. A tudíž o té ženě lze podati vysvědčení, že proti ní zdeúředně námitek žádných není. Zázračná její pověst je úřadům povědomá, především ale: v kostele je takřka jako doma. 27 Do chrámu Páně přináší čtvrtletně novou svíčku – jen jednu nectnost má, to snad po pradědově strýčku: Prý daně ze své prakse vždy tak nechvátavě splácí, že slavný berní úřad má s ní zhusta tuhou práci. Však jinak ve všem všudy se v bezúhonnosti jeví, a zdeúředně o ní se nic nedobrého neví. 28 VI.
Král, Jeho Milost, uvedl ji tedy ke Své dceři, a baba ihned princezně tep a tak dále měří. A vidí její tělíčko tak zhubenělé, zchudlé, a srdečně se podiví: „Chudinka, jako nudle!“ „To ale přejde,“ povídá a do práce se dává, „za týden bude princezna zas jako rybka zdráva.“ A mimochodem při tom se zmínila panu králi, že její syn je u dráhy a službu že si chválí – Však že by tuze prosila, pan král kdyby tak trochu velikou Svojí protekcí přitlačil tomu hochu. On, synáček, prý známost má – když ale jeho touze je na újmu, že doposud je praktikantem pouze! A rád prý by se oženil s bohatou, hezkou, mladou, – prý kdyby takhle mohl se stát panem vrchním radou – – 29 A co se týče princezny, do týdne prý se spraví, pan král aby si starosti vypudit ráčil z hlavy... Pan syn v úřadě přeskočil ouřadů asi dvě stě, návratu zdraví, bohužel, je pořád něco v cestě... Uplynul týden, v němžto prý se nemoc jistě poddá – ej, bylo s babou, toť se ví, zbytečných řečí škoda. Pan syn měl vrchní radovství a dekret strčil v kapsu, princezna, jako před tím, je dál se svým zdravím na psu. Nic nepomohla zázračná ta známá dvorní myčky – a té hned kufr složili do staré dvorské bryčky. Dostala knížku, vyvezli ji z královského hradu –: že prý jí pěkně děkují za každou příští radu. Král, Jeho Milost, ráčil se již tuze, velmi zlobit, v Nejvyšší Jeho blízkosti byl nebezpečný pobyt. 30 A ráčil projeviti Své vznešené přání, aby hrom horoucí již pomlátil setsakramentské baby... Vznešené srdce Otcovské mučila bolest náhlá, Nejvyšší Jeho obočí pak zlověstně se stáhla. To znali již: s Nejvyšších rtů pak hromobití padá, když Jeho Milosti se chví Nejvyšší Jeho brada. Tu ihned raděj na míle se vyhnouti Mu z dáli – zle bylo s tím, kdo do cesty by přišel panu králi! Mrzutě dneska ulehal do královských Svých peřin, v Nejvyšším srdci tísněn jsa obavou o stav dceřin... 31 VII.
Zkoušeno na sta prostředků a rad a léků, – žel že na konec všechna učenost a každá rada selže. Ministr krásných umění náhodou z denních listů se dočetl o výstavě tak zvaných futuristů. (Již všelijaké -ismy znal, jsou každý měsíc nové, a vždycky něco najde se, co jakýms -ismem slove. Pokaždé něco na světě již najde se, co lze snad, ať tak či tak, do přihrádky jakéhos -ismu vtěsnat. Do roka se jich pravidlem vystřídá osm, deset, kdo moudrý, moudře s jednoho vždy na druhý si přesed.) A tenkrát o té výstavě zvěst všude městem letí, že vystavují umělci výhradně – osmiletí... Jen skupiny té náčelník a velmistr a prorok již starší pán byl, neboť byl ostatních starší o rok. 32 A tito „muži budoucna“, z nichž každý Mistrem slove, slib dali si, že umění vytvoří z brusu nové. Především ono Umění, jež s velkým U se píše – ostatní vše je vedlejší a balastem je spíše. Z těch geniů se především tím heslem každý řídil: Kdo není z nás, jest nedouk, analfabet a břídil! A druhý článek víry: laur buď pouze tomu uvit, kdo hlavně vždy jen o sobě dovede nejvíc mluvit. A třetí článek: z umělců kdo vskutku umí cosi, jest věru nehoden, že zem jej, idiota, nosí! A prohlášeno dogmatem, že chyba je to hrozná, nos malovati tak, že hned i šosák nos v tom pozná! Nenáviděli jako hřích protivnou nectnost onu, a sami se jí s odporem vyhnuli na sto honů. 33 A tak o jejich výstavě se lidé vskutku přeli, je-li to portrait, krajina, strom, nebo hlávka zelí. Je-li to „Rozkoš nemocných“ či „Touha Žlutých Bolů“, a nevisí-li dokonce snad obraz hlavou dolů. Jen paní X., vždy nadšená a pokroková dáma, zde nepřela se. Nadšením svým byla chvalně známa. „Báječné! Velkolepé!“ Tak to měla v obyčeji, nadšeně zněly výstavou superlativy její. A tenkrát o té výstavě zvěst velká městem letí, jak rozesmáti dovedou prý tihle osmiletí! Prý i ten mrzout největší, jak do výstavy vkročí, je zveselen a smíchem se mu slze řinou s očí. Veselím záře, s druhem druh novinu slavnou sdílí, jak srdečně se pobavil krásnými arcidíly. 34 Ve světě ještě výstavy prý nebylo, jak tato – ministr krásných umění sám podíval se na to. Zaplatí vstupné, zradostněn prochází těmi sály, sám vesel zří, jak dokola se všechno smíchem válí. A ejhle, tuť i ministru myšlenka v hlavě raší: „Tohle by lék byl,“ řekl si, „pro pacientku naši! Prý veselost ji uzdraví – nuž, zde jí spása kyne! To selže-li, pak věru již si nevím rady jiné!“ Král, Jeho Milost, neráčil s počátku ani chápat, že jednou by i ministr měl vskutku šťastný nápad... A tedy smutnou princeznu k těm arcidílům vedou – již ani futuristé ji rozesmát nedovedou! Ministr krásných umění jak provázel ji a s ní šel sálem, čekal, brzo-li tvářinky smíchem zjasní – – 35 Selhalo panu ministru, jak přihází se časem, a princezna jen ptala se, proč tedy vlastně šla sem? Proč, byť neplatí vstupného, má na tuhleto patřit? – Šla domů, a pro jistotu se dala zaopatřit. 36 VIII.
V týž večer právě založil kdos opět školu novou, a její přivrženci se puristy hrdě zovou. Ti vystavovat budou prý jen vůbec plátno čisté – starými pány vůči nim jsou páni futuristé! Purismus, nové Umění! Jak zázračné, jak prosté! Jedině z něho národu i lidstvu spása vzroste! To jediné je schopno, by úroveň lidstva vzneslo! A lidstvo ji má na štěstí zas víc o pěkné heslo! Purismus – jaká myšlenka! Nechť svět jak chce ji zkoumá, vždy uvidí, že především svou cenu praktickou má! Když jeden -ismus netáhne a přežije se: sláva! již nový jeho nástupce z tmy věků šťastně vstává... Vždy čímsi znovu v životě se těšíme či hnětem, nějaký -ismus v záloze vždy bude, co svět světem! 37 Když jeden -ismus přestane již táhnouti a vábit, zas kdesi nová myšlenka obléká nový hábit. Ideu novou šířiti, vždy někdo dá si práci – za novým apoštolem vždy zas noví půjdou žáci. Vždy, jako dosud, najdou se ti, kdo při horké míse, chystané na stůl lidstva, hned ochotně přiživí se. Vždy, všude, ve všem najdou se ochotní vykladači, jež učeně nám vysvětlí, co nový -ismus značí. A odkryjí v tom nejvyšší, co zrodily kdy časy, co jedině a najisto svět zachrání a spasí! A nespasí-li, strpení jen mějte dva, tři týdny, než s novým -ismem přijde zas genius lidstva vlídný! 38 IX.
Purismu vůdčí idea tak jako křišťál čistá – zaplesej, lidstvo, kýžený již zlatý věk ti chystá! Epocha věky toužená hle, z blízka již ti kývá – jak skvělá, zázračná se ti otvírá perspektiva! Zásluhu o ten zázrak má jediné spásné slovo, tak prosté, jak je v podstatě jen vejce Kolumbovo: Nic nemalovat! Největší toť mezi všemi hesly: kdo plátno koupí, na ně sám co chce, ať v duchu kreslí... Znásilňováním svobody prý je, když malíř chce tu určitou svoji představu vsugerovati světu. Jsou školy, směry, názory, jež po týdnu se mění – purismus volnost naprostou zavede do umění. Na čisté plátno umělec jen dá své jméno vzácné a dílo hotovo... již jen si malíř s kupcem plácne! 39 A když se shodnou o cenu, což vždy je hlavní, nuže, koupené dílo ihned si do salonu dát může. Na výšku nebo na délku, jak právě se mu hodí, to veldílo si pověsit smí jeho Blahorodí. A smí si po své libosti, má času-li jen trochu, vmýšleti, co a jak jen chce, na plátna čistou plochu. A zcela libovolně smí tam, ovšem jenom v mysli, si kreslit vše, ode všech škol i směrů neodvislý. Má vzácné jméno, za něž dal malíři pěknou sumu – ostatní ponecháno již vlastnímu jeho umu. Má obraz, o němž přemnozí jsou ochotni psát ódy, má kromě toho dílo, jež nevyjde nikdy z módy! Zde zastoupeny všechny má epochy, školy, směry – má galerii, jako jen mecenáš málokterý! 40 Svou fantasií, co jen chce si vymaluje v duchu, na příklad ruskou vánici v italsky modrém vzduchu. A za chvíli, když omrzí jej vlašské nebe, změní zas obraz v dívčí hlavičku s titulkem „V roztoužení...“ Po kosočtvercích kubismu tam v mysli dá si znovu studii podle přírody: „Modlitbu drožkářovu“. Babiččin portrét, Benátky, Zuzanu v lázni – proč ne? – jež opět v „Pána s cylindrem“ se zvolna měnit počne. Impresionistický akt, krajinu flámské školy, zátiší, Hedu s labutí i „Večer v Neapoli“. Má „Podobiznu paní N.“ i „Myš v baletním sále“, a třeba znovu Zuzanu zas jinou, a tak dále... 41 X.
Za členy Klubu hlásili se všichni z těch, kdož měli nos mezi očima, – těch je řad imposantně skvělý. Hned fůry plátna skoupili a došli odhodlaně si ke truhlářům, aby jim zrobili rámce na ně. Krom očividných výhod i své nevýhody má ten moderní směr: hned závratně stoupaly ceny pláten. Myšlenka vznikla v pondělí, ve středu nato z rána veškerá plátna zásoba již byla vyprodána. Vzácného toho zboží již nebylo vůbec v říši –: žel, nemůže být puristou, kdo sobě nepřispíší. Kdo ještě přišel v pravý čas, o překot, ruče pílí obeslat novou výstavu samými arcidíly. Tak dodáno jich do pátku šest tisíc pět set dvacet, – obrazy další musila pak jury s díky vracet. 42 Však za to sály skvěly se jen vybranými skvosty; v sobotu byla vernissáž pro P. T. zvané hosty. (Katalog jen jen hemží se výpočtem cen a jmény, jichž nositelé hodlají se státi fenomény...) A P. T. zvaní hosté, jimž nezcela jasno, proč tu jsou vlastně, shromáždili se v nejúplnějším počtu. Na důkaz, jak si v umění vždy nových směrů váží, krém společnosti všechen se k té sešel vernissáži. Již rozneslo se, že sám dvůr sem dostaví se... krému bušilo srdce... výbor sám pocítil malou trému... Novosti nové výstavy se P. T. hosté diví, krém, ku podivu, toho dne byl jaksi zdrženlivý. Jen paní X., vždy moderní a pokroková žena, div že se nerozplynula, extází unešena. 43 „Báječné! Velkolepé!“ Jak to měla v obyčeji, hlasitě zněly výstavou superlativy její. Král, Jeho Milost, vskutku se (ač toho dne měl rýmu) též dostavil, by vzdal Svůj hold Umění modernímu. U schodiště byl uvítán výborem, jenž pln ochot se rozplynouti blahem, Jej provázel v další pochod. (Jak obyčejně, kolena Nejjasnějšího Pána vrzala tak, jak nebyla by dávno namazána.) Přítomní podivili se svěžesti Jeho chůze. Zřel prázdné plochy v rámcích a děl: „Krásné, krásné tuze!“ Nejblahosklonněji Si dal představit mnohé mistry, a každý Jeho posudek, jak vždy, byl velmi bystrý. A ráčil nad tím vyslovit Otcovskou radost Svoji, že tolik zdatných talentů se v Jeho zemi rojí – 44 A že za Jeho vlády se ze svaté vůle boží řad pěstitelů umění tak potěšivě množí... I poznámku o větrání v Nejvyšší řeč Svou vetkal, pochválil vzornou čistotu, s níž všude se tu setkal. S Nejvyšším uspokojením vzal na vědomí péči všech pánův, zdravé vzezření těch, kdo se tady léčí – Až náhle, zdejší polévku i chutnou stravu chvále, Si vzpomněl, to že říci má až pozděj, ve špitále... 45 XI.
Zakašlat ráčil, – zlobí Jej královská Jeho rýma. Dál svěže projde výstavou a krásy její vnímá. Znaleckým okem poklady zde vystavené měří – z těch skvostů který přinesl by nemocné Své dceři? Před plátnem tím i oním tak v nerozhodnosti mešká, princezně aby zavděčil se tím, tuť volba těžká! Pan zakladatel purismu zároveň předsedou byl té výstavy; v něm apoštol rád s kupcem vždy se snoubil. Byl geniusgenius, a proto hned mu bylo samozřejmé, jak všechny tyhle starosti s královských beder sejme. V hluboké úctě osmělil se říci panu králi, že nerad se on, předseda, sám vlastnoručně chválí, Však že tu vystavuje též, mistrovská díla, tři sta jich na počet, a vlastně je pro Ameriku chystá – 46 Leč kdyby jeho báječné, nemalované malby zůstaly v zemi, s nadšením za polovic je dal by. Nechť další generace se zde, doma, na nich učí, že vesměs prvotřídní to jsou díla, za to ručí... A vůbec, mezi kritikou prý o tom není hádky, – a panu králi by je dal i na měsíční splátky... Král, jemuž tato skromná řeč vhod byla, vybrat ráčil si plátno, jež si mistr na stotřicet tisíc páčil. Se vzácným dílem domů jel ke královskému hradu, skromnému vděčen umělci za moudrou jeho radu. Jej uvítala ctihodná ze řádu sester Voršil, a že prý se stav princeznin dnes ještě nějak zhoršil. Princezna má krom nemoci i dramatické vlohy: hodila králi obrázek pod Nejjasnější nohy... 47 XII.
Tu radili se ministři, hloubala slavná vláda, však rady se ni pomoci v tom nikdo nedohádá. Ve sněmu vzniká debata, jak odpomoci krisi, myšlenky pronášeny jen hluboké, vesměs ryzí. By snáze mohli zachránit královskou, chorou pannu, zvoleno třicet řečníků, po dvou za každou stranu. Sjednáno, páni řečníci že mluvit nesmí dlouze, pro každou řeč dvě hodiny jsou vyměřeny pouze. Kdos navrhoval anketu, jíž třeba jako soli, nechť pětičlenná komise prý ze sněmu se volí. Pro jinou opět myšlenku zas jiný horlí tuze: nechť záležitost odkáže se do plenární schůze. A třetí zas byl pro soutěž na vědeckou stať, která by objasnila, jak a čím královská stůně dcera. 48 Však stati přísně vědecké se řečník jiný brání, prý spíš by bylo na místě lidové pojednání. On, řečník, pro svou osobu v té věci má-li volit, vždy neochvějně trvá na svém hesle: „Všechno pro lid!“ „Dost máme vědy pro vědce,“ v zápalu svatém volá, „však spása lidstvu, pánové, můž’ vzejít pouze zdola!“ Za studii se přimlouvá tak populární spíše, as jako prý když Tenaten o – o čemkoliv píše. Či jako paní Taata, všeumělkyně skvělá když píše o svých úspěších, jež na divadle měla – Když vykládá svým ctitelům a ctitelkám, jichž do set, jak denně její psací stůl jich pozdravy je poset – A denně jejich kytice jak v jejím bytě voní, a jak svět celý nemluví o jiném, nežli o ní... 49 Po pořádku zas jiný se ke slovu řečník hlásí: od stati té či onaké nečeká žádné spásy. Nevěří cenám v soutěžích, prý zkušenost má mnohou, co vlivuplní strýčkové v těch věcech někdy zmohou. Prý lidé jsou – tak povídal – spolčeni s čerty-ďábly, ti jako obyčejně zas, by klidně cenu shrábli. Nemohou sami za štěstí, jež přímo na jich šosy se přilepí – – tak řečník děl a mluvil kdesi cosi. Vítězně z každé soutěže prý vyjdou lidé tací, i kdyby v soutěž zadali jen list svůj očkovací... Což, je-li tomu vždycky tak, ať u teploučkých kamen se z toho štěstí radují a jury chválí. Amen. 50 XIII.
To všechno kolem uváživ, kmet jeden moudrý žádá, ať stipendium cestovní vypíše slavná vláda. To prý by bylo rozumné a nejspíš pomoc jistá, v cizině když by vzdělal se nadějný stipendista. Ať dva, tři roky mladý muž tam na studiích tráví, a o nich domů čtvrtletně podává stručné zprávy. Tam vzdělávat by mohl se u slavných vědy světel, vždy k princeznině nemoci povšechný maje zřetel. Tam u slavných by kapacit vnik učenosti na dno a zajisté by, vrátiv se, již pomoc našel snadno. A o tom, kterak princeznu ten stipendista spasí, nadšeně, krásně hovořil kmet moudrý, stříbrovlasý... 51 XIV.
Tón mluvčího byl srdečný a přesvědčivý – inu, to víte, každý tatík rád prospěje svému synu. A jeho pan syn náhodou byl medikem... však Fáma, jež všechno ví, ta tvrdila, že hrozný je to fláma. Chronický tento medik byl vždy všude, jen ne u knih, však zato čile otáčel se po kdejakých sukních. Tu příchylnost až dojemnou ke krásnějšímu světu, to po svém papínkovi měl, po stříbrovlasém kmetu. Vždy jenom samá ženská byl a divné věci kul tě, prý jakživ ani neohřál se vůbec na fakultě. Knih nečet’, jak to někdy již u mladých pánů bývá –: proč nechal Pánbůh navařit po světě tolik piva! Tak bezstarostně žije se v tom pitek víru pestrém, až milo při tom semestr ubíhá za semestrem. 52 Mladému pánu bylo hej, ať čas jen kolem chvátá, vždyť o synáčka postará se vlivuplný táta! Dovedl proto učení vždy vyhnouti se chytře – však s tatínkovou protekcí všem pěkně zraky vytře! A dá-li Pánbůh, řadu let ve zdraví ještě přečká. – Z přírodopisu smysl měl jedině pro slanečka. Přednášky znal jen z doslechu a kollej zvenčí pouze, psát uměl, co by dovedl podepsat směnku z nouze. Sám nevěděl, jak octnul se v semestru vždycky novém, vždy s novou žízní po ránu – byl klacek, jedním slovem. 53 XV.
Tak medicinu studoval, tak chodilo to denně – takový doktor nedoved’ by léčit ani štěně. Tím ovšem ani chvíli se netrápil jinoch čacký, šel zítra zas na nový flám s rovnými sobě klacky. A když se pivo na chvíli mu vykouřilo z hlavy, v milostných pletkách nebýval nikterak vybíravý. Vždy koříval se střídavě i svobodným i paním, a přitom krejčí mohli si uběhat nohy za ním. I ševci po něm toužili, i jiní živnostníci, co k němu je tak vábilo, sám nedovedu říci. Jsou povahy, v nichž taková jsou nevýzpytná kouzla – šli za ním, někdy najednou jich celá četa vklouzla. A nejednou se u dveří ta smečka maně sběhla – šli za ním, jak za magnetem chtěj nechtěj musí jehla... 54 Však neotevřel mladý pán, jenž domů přišel k ránu, a blaženě se spávalo mladému tomu pánu... 55 XVI.
Můj dobrý čtenář laskavý již přesvědčen jest asi, jak nad tím synkem trápil se kmet vetchý, stříbrovlasý – Jak hořké slzy proléval a v žalu nejednou si rval nad tou hanbou šediny, své sněhobílé vousy – Jak nad tím synem nezdárným pukalo jeho srdce... Ne, – čtenář vždycky myslí si, že sám je nad mudrce! Tož aby čtenář věděl: ne, zde převelmi se mýlí – ne, starý otec nerval si vlas vetchý, sněhobílý– Ba naopak: ctihodný kmet žil v přesvědčení stálém, že – věříte-li? – jeho syn je ve všem ideálem! Že synáček je ničema a hloupý jako špalek, tím trápiti se, toho byl kmet moudrý velmi dalek. A vlastně ten kmet ctihodný jen filuta byl, který sám věděl, jak se domohl své vlastní kariery. 56 Ni o synovu nebál se a dával mu v tom lekce, jak všeho lze se domoci – ne ovšem bez protekce. Ať jiným nechá učení, svět, říkal, v tom se klame: učení, moudrost, všecko to jsou zbytečnosti samé! A moudrý kmet děl synovi: „Jeť ministr můj známý, zač požádám, to učiní, oč řeknu si, to dá mi! Ať jiní dřou se, plahočí, ty, synu, děkuj nebi, že, bohudíky, učit se ty nemáš zapotřebí. Nech jiné starat se a dřít, užívej světa zatím, až přijde doba, milerád slovíčko za tě ztratím. Ve světě jiní hlupáci s protekcí štěstí našli, tys dovedl se narodit, – a na ostatní kašli!“ Syn poslouchal tu moudrou řeč a líně zívnuv, arci za pravdu panu otci dal, stříbrovlasému starci... 57 A v tom, se umět narodit, moudrosti vězí kořen: pro skvělou karieru byl ten klacek jako stvořen! 58 XVII.
Co zatím tak se starali o princeznino zdraví, i o sebe, a v poradách sestrkovali hlavy – Co v anketách a komisích se pracovalo parou a pan král starostlivě se radíval se Svou starou – A jinoch, jenž měl moudrého a ctihodného tátu, co zatím nechvátavě tak se chystal k doktorátu –: Princezně žádná komise ni rada nepomůže: vzdor anketám a poradám již byla kost a kůže. A ze dne ke dni scházela a tratila se, chudla, že, s odpuštěním, byla již tak jako za groš kudla. Při chůzi, v každém kročeji, jak hne se, kostmi chrastí, jí mazat klouby musili jakousi drahou mastí. A nespomohou pilulky, snad osvědčené jindy; ni elixíry, letkvary, ni bůh ví jaké bryndy. 59 Co přivoláno doktorů, měl každý jiný nápad, až na sebe se vespolek nepěkně jali sápat. Zlé vády zahostily se do vědátorské obce – král na ty pány doktory již ráčil míti s kopce. Lítala ostrá „Zaslána“, nevedla ovšem nikam, princezně bylo stále hůř, vzdor dlouhým polemikám. Pohledět na ni – královna zaškytá v hořkém pláči, a tu pan král již na všecko zle dopálit se ráčí. Prý dost už má těch tahanic i učených těch rvaček – v té zlosti ráčil doktorům nadávat jako špaček. Již nemoha se dívat na dceřiny líce zbledlé, dnes nevečeřel doma a šel do hospody vedle. 60 XVIII.
Jak ráčil býti dopálen, hněv jeho neznal mezí. Že dceři nechce býti líp, ví kozel, co v tom vězí. Vznešené srdce otcovské mučila bolest náhlá, Nejvyšší Jeho obočí pak zlověstně se stáhla. To znali již: jak Nejvyšší nos Jeho modrá, rudne, tu všemu Jeho okolí nadešly chvíle trudné. Nejmilostivější pan král až hrůza zle se katil, kdo moudrý byl, ten moudře se z dohledu Jeho ztratil. A pan král uměl nadávat, – byl vůbec, jakož děli dvořané o Něm, fenomén a talent ve všem skvělý. Zázračným přímo věhlasem, (jak dějepisci píší), již v útlém dětství vynikal nad všecky muže v říši. A zvláště v nadávání vždy byl mistrem nade všemi, jsa nedostižným příkladem a vzorem celé zemi. 61 Dnes panu králi zvláště se nedobře jaksi vládlo –: byl pondělek, a u králů v ten den vždy měli prádlo. Po celém hradě dnes tu čpí mydlinek ostrá vůně, a pak: sedmnáct kapitol princezna věčně stůně – – Ulevit nad tím ráčil Si v nejšťavnatějších slovích, bohatý slovník nadávek stem obohatil nových. Nakonec, aby na jiné myšlenky přišel, pílí s družinou na lov, aby Se přec povyrazil chvíli. Do lesů zajel hlubokých, družina za Ním se psy. Honěno marně sem i tam, král propadal již skepsi. Jen zajíc jeden, rheumatik, položen v první leči... Nejvyšší lovčí dostal nos všech nosů v světě větší. Král ráčil býti nevrlý a mrzutý až běda, tak jako naschvál, ne a ne, zvěř se dnes vidět nedá! 62 Družina chvátá za králem, zpěněné oře honí – zvěř zatracená! Není dnes potuchy nikde po ní! Nejvyšší lovčí trne jen, v úzkostech náhle bledne: jen zajíc, jedna veverka za celé dopoledne! A bylo zatím k večeru, výsledek pořád chudý: jen jedna ještě kolčava střelena všeho všudy. Pan král zle jal se láteřit, neráčil dnes mít štěstí: ke všemu babu postřelil, jež sbírala tu klestí. Tu nejvyššímu lovčímu pot všechen s čela nestek’, a již jít mohl do pense a sebrat svých pět švestek... S tím vzkazem k panu lovčímu královský panoš pílí – kéž byl by přišel trochu dřív, či opozdil se chvíli! V tom právě chrti vyštvali z doupěte kdesi ježka i sysla, oba zároveň – v té chvíli volba těžká... 63 Taková smůla, jako dnes, však přihází se zřídka: sám panoš ještě postřelen byl do pravého lýtka! 64 XIX.
A tu, jak lovčí chtěl se dát do lítostného pláče, najednou všichni spatřili statného paroháče. Byl dvacaterák, zkušený a moudrý byl to jelen, již o předloňském honu byl do levé kyčle střelen. A že až pověrčivě se bál od té chvíle smrti, hned zmizel v houští – za ním král i družina i chrti. Však jelenu se nejspíše – a proč ne? – asi zdálo, že dosud světa radostí přec vlastně užil málo – Snad vlastní kůži cenil výš, než los ten, třeba skvělý, být kdesi v panské ložnici předložkou ku posteli – Snad opravdu tak málo měl ten jelen ctižádosti, či myslil si, na tuhle věc že snad je času dosti – Nu, zkrátka: jelen statečný provedl moudrý skutek: jen lovce shlédnuv, obrátil a horempádem utek. 65 A v jelení své řeči hned si řekl: „Merci, pane, mně na kobylku člověk se tak snadno nedostane!“ Hup! A již potok přeskočí a mezi stromy prchá a letí, jako splaší-li se automobil, mrcha! Přes výmoly a kameny, do houštiny a mlází jak hopce, jen se ocásek na konci hřbetu hází... 66 XX.
Král ráčil za ním – přes potok oř bystrý skokem jedním jej přenáší, a znovu dál – jak vítr jelen před Ním. I chrti hned se rozběhli, však v potoce ta voda jim byla chladná, – řekli si, že plic by bylo škoda! Byl jelen zatím daleko, jak mrštně běhy natáh. Ač vlastně nemá žádných pat, král přece byl mu v patách. A co se ráčil zabývat tím nenadálým štvaním, družina Jeho zůstala daleko kdesi za Ním. Král sám potuchy neráčil mít o tom, kam a kterak Jej hloubí lesa prožene mazaný dvacaterák. Hluboké strže, balvany na míle kolem leží – sklad pian v téhle končině by prosperoval stěží... A jelen, jako naschvál by to dělal, dolů s kopce a zase vzhůru, cestou vždy tou nejsráznější hopce. 67 A čím dál, tím je hustší les, a samé rokle, skály – mazaný jelen pořádně zatopil panu králi! A dál tou cestou necestou oř králův za ním kluše v ten les, kde kolem na míle nebylo živé duše. A jelen v letu bláznivém dál prchá, a louž nelouž, stráň nestráň, kopec nekopec, vždy za ním králův bělouš. A kůň si myslí: „Dneska se náš starý zbláznil! Už by přec mohl míti rozum! Hrom už do té panské služby! Hle, dědek! Jako posedlý mě žene! Odkud má ty Své nápady? Vždyť někde tu srazíme oba hnáty!“ Král nedbal jeho únavy, – však vědět, co si o Něm kůň Jeho troufá myslit, zle by bylo s milým koněm! Kol nevidět, než balvany a strž, a rokli mnohou, sem, co svět světem, doposud nevkročil člověk nohou. 68 Král ráčil již být unaven, i jelen zvolna vázne v tom běhu... byli v pustině až hrůza liduprázdné... Snad, kdyby se byl protáhl ten hon o malou trošku, král byl by musil s koně slézt’ a zavolat si drožku... Byl náhle v širém pralese, v končině smutné, němé – za šťastný Jeho návrat se tu vroucně pomodleme! 69 XXI.
A náhle, jak už v pohádkách to bývá: kde se vzala, uprostřed lesa zjevila se králi chatrč malá. Stavěna byla v secessi, (architekt chtěl se tužit), i pohádkový ornament byl místy vhodně užit. Za materiál stavební jí sloužil perník, – tak se prý staví kdes i činžáky dle osvědčené prakse. A rostou jako v pohádkách takové stavby ladné – však činžák za den vyroste a někdy za den spadne. Ty činžáky – ba věru, mech jen zřídka roste na nich, však zde ta chatrč pradávno již v plných byla daních. A byla jako klícka, jež se trochu stranou kloní – kulečník, myslím, těžko by se vestěhoval do ní. Však o nevšední svědčila architektově vloze: tři lokte stála nad zemí na velké můří noze. 70 Že slavný úřad stavební k podivné stavbě této dal svolení, při nejmenším jest velmi podivné to! Jen tak as mohla vzniknout té stavby smělá hříčka, že, bezpochyby, architekt měl na radnici strýčka! A to ví každé dítě, že když do něčeho vloží se strýček takový, je s ním vždy požehnání boží. Co zdálo by se nemožným, i zázraky a divy, pan strýček hravě dokáže, ten hodný, starostlivý. Byť oposice vzteká se a nepotismem hrozí, vždy v posled hravě potře ji, – čím je to, vědí bozi! Vždy nakonec je vítězem po debat boji prudkém – on chtěl, to stačí: nemožné se ihned stává skutkem. Takový strýček pořádně když něčeho se ujme, my ostatní jen zbožně se kdes v koutku pokřižujme... 71 XXII.
Však čtenář stále do řeči mi skáče, mne jen pleta – my zůstali jsme, zdá se mi, u chaty v koncích světa. Od pradávna v té samotě letitá bydlí dáma, pod jménem Ježibaby jest vzdělaným kruhům známa. Byl životopis dámy té v pohádkách mnohých proprán – v operách, jakož zjištěno, vždy zpívá mezzosoprán. Z mladosti její málo zpráv se dochovalo světu, nevěděl nikdo, jak a kdy a odkud vzala se tu. Už kdysi dávno, pradávno sem zavanul ji osud, zda tenkrát mladší bývala, svět nevypátral posud. Jazýček měla dáma ta jak ostří dýky břitký a předla velmi dovedně osudů cizích nitky. Co kde se šustlo, neušlo nic pozornosti její – ve světě jedna dáma jen v tom rovnat může se jí. 72 I leckde jinde mnohé jsou i vševědoucí dámy, však nade všechny vyniká ta jedna – Pánbůh s námi! Samotné Ježibabě se vyrovnat může lehce – zde z přílišné jen skromnosti být jmenována nechce. Té o mne-li kdys náhodou zavadí pohled letmý, mně rázem zatají se dech a před zrakem se setmí. A padnou na mne úzkosti, jest ve mně duše malá zbabělým strachem, že i mne by do prádla si vzala. Ji potkat, celý boží den mně horko jest i zima, mně zuby jektají a mám hned mžitky před očima. Ta dáma velevážená má jazyk jako břitva, jím nad obyčej dovedně svých bližních ledví pitvá. Ať kdokolivěk hrůzu má z klepavých ženských: zkrátka ty nejostřejší vedle ní jsou pouhá nemluvňátka. 73 I ji, ač jenom potají, zvou lidé bezohlední zlým slovem, – já však posvátnou vždy úctu měl jsem před ní. A když jsem zřel, jak osudy všech lidí hbitě spřádá na malíčku svém, věřte, mráz vždy přebíhal mi záda. Na koho ona jedenkrát pohlédne trochu ostře, nad celým jeho životem hned černý mrak se prostře. A koho ona do prádla si vezme jak se sluší, v té chvíli bůh ať milostiv je hříšné jeho duši! Ten pohled jeden dostačí, a člověk cítí: zle je... má horečku a po čele studený pot se leje... (Za poshovění maličko zde prosí autor, co by se probral z náhlé mrákoty a z nenadálé mdloby.) Nu, již to přešlo – leknutí to bylo přenáramné: mně totiž zdálo se, že teď hleděla právě na mne... 74 A věřte, při té myšlence mi dosud volno není, na celém těle chvěji se jen při tom pomyšlení... (Však, čtenář milý odpustí – necháme toho zatím: sám nevím proč, však veškeru svou kuráž náhle tratím...) 75 XXIII.
O Ježibabě po kraji šly mnohé zvěsti divné; i porculán prý chytne, když naň panička ta plivne. To ostatně nechť vyzkoumá kdo chce; my víme, že se jí prostě zalíbilo žít v hlubokém, pustém lese. Však co ji k tomu přimělo, žít v tomto odloučení, my nevíme, a ostatně nám po tom pranic není. Jak dlouho moudrá dáma ta v chatrči lesní vládne, žel, o tom nezachovaly se letopisy žádné. Nadarmo, zdá se, romantik v tom tajnou lásku hledá: tu bábu byl by miloval nějaký blázen leda. Má kníry, že by kadet jí moh závidět, a šišlá a zubu v dásních neměla už tenkrát, kdy sem přišla. Za dlouhý život mnohá jí zkušenost byla dána, vždyť měla snad už více let než sama Prašná brána. 76 Za vzácnou trvanlivost, jež jí krásným byla věnem, prý „Klub za Starou Prahu“ ji jmenoval čestným členem. 77 XXIV.
Pan král, jak víme, v lese tom jelena ráčil štváti, – však v jedné kapitole jsme strach měli, zda se vrátí. Řízením vyšším bylo as, že jelen, žádný břídil v parforsním honu, právě sem v ta místa běh svůj řídil. Zde kmit se, kol té chatrče na můří noze, a tu, jak spatřil král tu podivnou Ježibabinu chatu, V té chvíli jak by v zem se bybyl propadl štvaný jelen, ten tam byl, zmizel, přehořce královským lovcem želen. Byl přelud, jenž se rozplynul, či v skryté skočil doupě? Král, smí-li se tak říci, teď se tvářil dosti hloupě. I sháněl se v té zásobě slov, jež vždy nosil v hlavě, po slůvku, jímž Své pocity by oděl přilehavě. I našel jedno, svérázné, byť nekrálovské dosti – však výraz onen vymyká se širší veřejnosti... 78 XXV.
A náhle cítil, v sedle že se udrží jen stěží – vzezření měl, jak obvykle, neobyčejně svěží. Strach byl, že náhlou slabostí s bělouše Svého spadne; i pokoušel se s koně slézt, však nebylo to snadné. Měl vybornéhovýborného koníka, znamenitého běžce, – na koně Jemu pomohli, však dolů šlo to těžce. Po mnohých marných pokusech konečně přece ssedav, obejít ráčil chatrč a též ráčil býti zvědav, Zda náhodou snad v chatrči kdes na polici není zbytečné láhve cognacu – (jen tak, pro posilnění!). Na dveřích našel tabulku – zrak Jeho byl již slabý, však vidno bylo Mu, že jest u Mme Ježibaby. Pod jejím jménem narychlo si ještě přečet řádku, že ordinuje všechny dny krom nedělí a svátků. 79 I otevřel. (Král nemusí, jak známo, nikde klepat.) A spatřil Ježibabu, jak ji právě spánek přepad. Král, jehož bystrý posudek i bystrý rozhled světem byl všemi chválen, ještě když byl ročním nemluvnětem, Královským důvtipem Svým hned rozpoznal, takřka parou, že navštívil tu bezděky čarodějnici starou. Tři lidské lebky na stole, Ježibabino stáří, to všechno zřejmě náleží tu spolu k inventáři: Tři lebky zvířat ve kruhu, jejž tvoří lebky ptačí na podlaze, to k živnosti čarodějnické stačí. Čarodějnice spí, a hle, po levé straně u ní veliký, černý medvěd, a jak zdá se, taky chruní. A ještě něco: vlkodlak, hle, první, druhý, třetí od krbu svítí očima... i nebojte se, děti! 80 Král zakašlal, a babizna promnula drobná očka, – jí v klíně předla nezbytná v těch okolnostech kočka. A zahuhňala (– o dámě tak mluvit je mi těžko, však již mi račte odpustit, vážená černokněžko!) „Zabloudil pan král, chichichi, má chaloupka jej vábí, když panská moudrost selhala, jde ptát se staré báby!“ Pan král odložil korunu na lavici, a šátkem pot utřev, ráčil odvětit po uvážení krátkém: „A kterak uhodla jsi, že jsem králem?“ ptal se zdiven. A nato ona medvědu, jenž procit: „Starý, jdi ven!“ A medvěd, cosi mruče, se pomalu dveřím blíží – nemějte strachu, děti: ten nikomu neublíží! A Ježibaba králi dí: „Medvídek, pane, tu ten je vlastně člověk zakletý, a proto je tak smuten! 81 Byl hodný člověk, pořádný, je tichý jako kotě – nu, ve špinavé ruce pad mé konkurenci, slotě! Můj konkurent, zlý čaroděj, chlap špatný, mstivá duše, ze žárlivosti v medvěda jej zaklel jednoduše. Prý do zelí mu lez, a tím hněv zlého dědka vzbouzel – teď já chudáčka léčit mám z těch čárů a zlých kouzel. To sice tvrdý oříšek, však metoda má skvělá vyzraje na to, chichichi, – nu, dělá se to, dělá!“ Po zádech panu králi mráz při téhle řeči běží – vzezření Jeho, jako vždy, je ku podivu svěží... Medvědův osud Otcovské to Jeho srdce bolí – Svou odpověď si nechal až do příští kapitoly. 82 XXVI.
„Dovolte, paní...“ králův zrak se oním smě emsměrem točí, kde vlkodlaků svítily ohnivé, rudé oči. „Rád byl bych informován – co tu s těmi tvory? Taky snad zakletými lidmi jsou, či vskutku vlkodlaky?“ „Ó, ti jsou praví. V pohádkách se vždycky najdou tací, já, abych řekla pravdu, mám je zde pro dekoraci. Na lidi vždy to působí, obraznost jejich svádí čím víc, tím líp... a vůbec je v pohádkách mají rádi. Však jelena zde mám, a to je případ zvláštní. Dá mi poněkud ještě práci, – však jen zcela mezi námi –“ „Co je?“ Král vzpomněl jelena, jenž, neporoučev ani se Jemu, tady zmizel kdes – „A co ten jelen, paní?“ „Je princ, v jelena zakletý zlou macechou. Já chci to zas nějak spravit – u mne je v léčení, incognito. 83 To případ velmi těžký je, doposud nevím, co s tím, však doufám, toho zakletí že přec jej nějak zhostím. Mně je ho líto, chudák princ osudu hořce klne, to pobíhání po čtyřech prý není pohodlné...“ S tím pan král v duchu souhlasil, neb sám by nechtěl za nic být jelenem, jak nešťastný zakletý onen panic... 84 XXVII.
Zde král si znovu vzpomněl na svou milovanou dceru – že jelen ved Jej právě sem, řád měl by dostat věru! Zde kyne spása! Jedině zde pomoc bude jistá! Co zatím král si začátek Své řeči v hlavě chystá, Dí Ježibaba: „Vím, já vím, vždyť to by bylo pěkné, bych nevěděla! Všecko vím dřív, než kdo co mi řekne! Máš dcerku. Stůně. U dvora je smutek, strach a nelad – já vím, já vím. Nic prozatím se tady nedá dělat. Princezna uzdraví se v den, (to ve hvězdách se vidí), až nalezne a zjistí se nejšťastnější všech lidí. Až ten se najde – a to snad je přece velmi snadné: v týž den jako když s princezny ta nemoc její spadne. Toť vše. Kdo hledá, nalezne – moudřejší rady není. A jsem tak smělá: vyprosím si doma poručení...“ 85 A k tomu ještě přidala ctihodná žena tato, dřív ještě, než se odhodlal sám požádat ji za to, Elixír vlastní výroby, jejž v apatyce žádné koupiti nelze: po něm hned o kolik roků zmládne... Kalíšek vypil – sapristi, to zázračná je šťáva, nad cognac: cítil, kterak se o léta mladším stává! Král, Jeho Milost, velice tím potěšen, chtěl se jí též honem něčím zavděčit co nejmilostivěji. Přemýšlet ráčil, kterak by učinil vhodně zadost královské vděčnosti Své, čím i jí způsobit radost... Honorář její vypadl dost hubeně a tence: ji tajnou radou jmenoval s titulem: „Existence“. 86 XXVIII.
Medvídek, čímsi poplašen, se chvatně vracel zvenčí v té chvíli, kdy král šlechetně zásluhu poctou věnčí. Zkušeným okem vyhlédla ven paní tajná rada – v tom, hle, královská družina již do chaloupky vpadá. Radostí, že tak šťastně tu královu našli stopu, div nevráželi hlavami do nizoučkého stropu. V povinné úctě všichni se tu sotva divit stačí, jak Jeho Milost pojednou o deset let je mladší. Král všemu, co tu sběhlo se, sám velice se divě, pak s její Existencí se rozloučil milostivě. Dočkati nemohl se již a spěchal, již jen aby vyřídit mohl doma vzkaz od moudré Ježibaby. A ještě jednou blahopřál jí k povýšení tomu, jehož se dnes jí dostalo, a spěšně chvátal domů. 87 Tu venku, zcela vyměněn a jaksi všecek nový, zřel, jak princ-jelen klidně si po dnešním štvaní hoví. Že nebyl pouze jelenem a hodnost měl i jinou, zasalutoval před králem svou přední končetinou. Radostí bělouš rozřehtal se, s králem domů běže, dnes ještě zvlášť král vypadal neobyčejně svěže. Veliký jásot z toho byl, že šťastně král se vrací – dnes ovšem neobešlo se to bez illuminací... 88 XXIX.
Nazítří potom ráčil se král vzbudit záhy ráno – nejšťastnějšího toho kéž nalézti jest Mu přáno! Nic snazšího... Vždyť denně vždy tak vládní listy píší: nejšťastnějšími lidmi jsou poddaní v Jeho říši... Po vůli králově to hned všem rozhlásila vláda, že blaho země seznam všech nejšťastnějších si žádá. Patriotická povinnost, tak řeklo se, zde velí, by seznam těchto šťastlivců byl úplný a celý. Král z nich pak Sobě vybéře jednoho po Své chuti, a ten, na něhož padne to Nejvyšší rozhodnutí, Královým zetěm stane se, neb právě on, ten pravý, prý Osudem je předurčen, princezně vrátit zdraví. Neuschla ještě úřední vyhláška na zdích města a těmi šťastlivci se již netrhla ani cesta. 89 A vskutku, byla úroda jich skvělá: najednou tu sta, tisíce se hlásí jich z nejzazších země koutů. Král otcovskou měl radost, že v království Jeho jesti tak vpravdě skvělý nadbytek požehnaného štěstí... Zřel mezi nimi studenty i muže vědy, herce i politiky – všichni chtí pomoci Jeho dcerce. Zde nadšeně se přihlásil básnílek vedle snoba, královským zetěm chtěli se nezištně státi oba. Idealisté byli tu i sobci, lidé rázní i stydlaví, a mudrci sem spěchali, i blázni. Z konservatoře rovnou sem jun pílí dlouhovlasý, i pekař z dílny – princeznu prý oba jistě spasí. Tu všichni nejšťastnější jsou: cholerik, melancholik – co světem svět, tak pospolu nebylo štěstí tolik! 90 Zástupci šlechty byli tu i vysokého kleru, z nich všichni byli ochotni si zlepšit karieru. Byli tu rovní, hrbatí, i slovutní, i nicky, a jeden mlčel, druhý si zařečnil dryáčnicky. Doktoři práv, i klienti jich různí přišli spolu, elegán, tulák, abstinent i ctitel alkoholu. Sem štědrý spěl i lakomec, sem hlídač z boudy mířil, sem přišel mluvka, nemluva, i šetrný, i hýřil. Zde vážné filosofy zřels, i vtipálky, i tupce, i slavný generální štáb zde nebyl bez zástupce. Sem naděje, že s princeznou jej spojí užší páska, přivedla snílka, bankéře, asketu, břichopáska. Z účtárny přiběh ředitel, z obchodu přilít commis i se šéfem, jenž výhodný má bankrot na svědomí. 91 Nakladatelé krváků i autoři těch zvěrstev, po maturitě jinoši i páni z ministerstev. Ti, kdo již všeho užili, i hoši, o „Ní“ snící, i biografů, koncertů, divadel návštěvníci. I majitelé titulů tři metry dlouhých, výsad a řádů; jiní, šťastni, že se mohli k oněm lísat. I orátoři proslulí, byť v pravopise slabí, i ti, jimž stačí ke štěstí horizont jejich žabí. Hokynář s drobnou akcií, jež začínala stoupat, lvi salonů, i rytíři z předměstských rváčských doupat. Hle, poslanec, jenž ohromný měl úspěch, nečekaný: dnes v půlhodině založil dvě politické strany! Bohatci, chudí, lichváři, (těch bylo nejvíc, na sta), sem vzácný výkvět poslala i dvořenínů kasta. 92 Takové množství bylo tu těch nejšťastnějších, že těm šťastlivcům všem přec nemožno královým stát se zetěm... 93 XXX.
Všem štěstí z očí zářilo – však zdání často šálí. Z těch nejšťastnějších těžko lze si vybrat panu králi. Některé oslovením Svým Sám ráčil vyznamenat – z nich první vlastně, bohužel, byl velmi šťastně ženat. „Jsi šťasten?“ – „Dosud nepřišel jsem jí na žádné spády...“ Král ráčil k němu obrátit se Nejvyššími zády. „A ty?“ Zřel muže, jehož vliv zázrakem denně vzrůstá, oč velkou mají zásluhu ta jeho velkoústa. Orátor byl to proslulý, po širých vlastech známý zejména tím, jak vynikal mlácením prázdné slámy. „Jsi šťasten?“ – Valný řeči proud z úst mluvkových se valí jak uragan – král postoupil, jsa blaha země dbalý. „A ty –?“ Muž mladý, elegán, oděný velmi hezce. „Jsem, Veličenstvo, literát a k tomu vynálezce.“ 94 „A šťasten?“ „Tuze. Hrdě jdu domácí, chudou líchou, neb slovo vynalezl jsem, jež provždy jest mou pýchou: Zesperantiti... přeložit do esperanta totiž...“ (Oh, s těmi nejšťastnějšími je, zdá se, notná potíž!) „I orohožovaná zem’ jest vynález můj vlastní,“ dál básník mluvil... ejhle, čím jsou někdy lidé šťastni! Král „hezky, tuze hezky“ děl a pokračoval v chůzi. Hle, mládec... právě kojil jej prs dramatické Musy... Ba právě, stopy kojení tu ještě zříti: stéká mládenci kolem bradičky zůstalá krůpěj mléka. „Jsi šťasten?“ – „Velmi, velice,“ vyhlásil jinoch bystře. „Dnes po prvé mi v kavárně pikulík řekl: mistře!“ Hle, co je štěstí ve světě! Jak blízké a jak snadné! Jen ruku po něm vztáhnouti a samo ve dlaň spadne! 95 Král ani vědět neráčil, co na to říci... „Což ty?“ dál pozeptal se krásného oficiála z pošty. „Jsi šťasten?“ – „Jako já? A jak!“ tázaný nato skromně, „smím nosit uniformu... toť největším štěstím pro mněmě!“ Král „hezky, tuze hezky“ děl a Jasné čelo stínem se zahalilo. Stanul před uctivým dvořenínem. „Jsi šťasten?“ – „Nejšťastnější jsem,“ v radostném vzlykal pláči dvořenín šťastný, „že sám král mluviti se mnou ráčí.“ Král „hezky, tuze hezky“ děl. V tom spatřil muže – to-li jest onen čacký medik ze čtrnácté kapitoly? Toť vskutku on. Že hlava byl vždy geniální, chytrá, za praktikanta přijat byl do ministerstva vnitra. Za ruku jej tam dovedl před čtrnácti dny asi papínek jeho, moudrý pán, kmet vážný, stříbrovlasý... 96 V těch čtrnácti dnech, otcovou se radou vždycky řídě, den ze dne stoupal, každým dnem jsa výš v hodnostní třídě. Při papínkově protekci nebylo vlastně divu: je presidentem „Ústředny pro rozumění pivu“. Postupovati bude-li i nadále tak zčerstva, pozítří snadno bude již předsedou ministerstva. Pan král, jak před ním zastavil se na Své cestě bludné, si ráčil všimnouti, jak nos mladého pána rudne... Znalecky poznamenal jen své „tuze hezky, tuze“, čímž pro dnes byla skončena šťastlivců valná schůze... 97 XXXI.
Nazítří řada šťastných těch až povážlivě zřidla, – jeť štěstí motýl těkavý a, bohužel, má křídla. Byl včera tady mladý muž, jenž plaché sny své protkal blouzněním o Ní, kterou dnes již v parku s jiným potkal... Hle, autor pomníku, jenž pěl na svou modernost ódy, však zítra viděl, pomník ten že zas už vyšel z módy. Tu jockey byl, jenž vítězem byl včera při dostizích – dnes při „očku“, žel, peníze jsou zas již v rukou cizích. Gentleman, jenž se honosil, jak jeho štít je čistý – Dnes usvědčen, že posílá zlé, anonymní listy... Z hotelu portýr, kterýž si tak velkých zásluh dobyl o lidstvo, že sám perský šach jej řádem přiozdobil – Dnes jiného zřel portýra, a řevnivostí zněměl: ten řády nejen na prsou, však tři i na břiše měl. 98 Kdos včera nejšťastnějším byl, že kdosi blahosklonně nabídl jemu viržinku, když byla nouze o ně – Týž včera nejšťastnější tvor dnes ubohým je tvorem – ta ohnivzdorná viržinka jej udolala skorem... A jiný: včera nadšeně jej na ramenou nesli – dnes je jim cizí; zase jdou již za jinými hesly. A ještě jiný v těchto dnech byl právě na vrcholi myslitelného štěstí: byl klavírní zbaven školy Nad bytem svým – – dnes opět v nic se rozplynula čáka na ticho, klid: dnes zas již tam operní škola kráká... 99 XXXII.
Včerejší audiencí král byl utrmácen málem – děl stokrát: „Tuze hezky“ – och, je těžké, býti králem! Tak minul prvý, druhý den a minul i den vterý – žel, neobjeven doposud záchrance Jeho dcery. Habaděj štěstí ve světě, však blíže-li se zkoumá, to divné lidské štěstí vždy nějakou vadu svou má. Tak blízké jest a snadno tak je lidé chytit mohou, však chytnou je a spatří, že je na hliněných nohou... Je štěstí... jest i v neštěstí, i v bídě, smutku, v hoři, kdo za to, že tak často sám si člověk peklo stvoří! Závisti sobě cení výš nad samo štěstí: v hrudi mu hlodá, denně jí se ztravuje a trudí. Je štěstí: v sobě hledati, ne u jiných je račte – – však pěkně prosím: ještě se mi v posled nerozplačte! 100 A tož: král tedy nakonec na radu žurnalistů dal velký inserát do tu- i cizozemských listů. Ohlásil všem a každému, nikoho zkrátit nechtě: statečné, chrabré armádě i vezdy věrné šlechtě, I všem Svým věrným poddaným mužského rodu: žetě z nich nejšťastnějšího chce mít za Svého pana zetě... Vyzvání znělo srdečně, končilo přípovědí, že, dá-li Pán bůh, celou říš princezna jednou zdědí. Pro ty, kdož by se hlásili, určeno přesné datum – říš celá s touhou hleděla vstříc milým kandidátům... 101 XXXIII.
Což, hlásili se... Čtenář-li tři kapitoly vrátí se zpět, jsou pohromadě tam ti šťastní kandidáti. Však pana krále přemohla jich přehlídka, a Jemu by ulehčili, předali tu práci raděj sněmu. Za každou stranu voleni dva delegáti, celkem pracuje třicet poslanců o tomto díle velkém... Však zatím tajní zjistili nejšťastnějšího vskutku – (ti lidé vidí, toť se ví, vždy všem až do žaludku!). Ač ve vrozené skromnosti jim bránil se vší silou, nepopustili; ke dvoru přivlékli oběť milou. Netuše zlého, upadl do nastražených tenat. Byl sice starší muž a již, a sice šťastně, ženat – Má hezkou ženu, má ji rád, má hezké, zdravé děti, sám hezký jest, i zámožný, že lze mu záviděti – 102 Zjištěno o něm, že, ač se být nejšťastnějším vzpouzí, v životě celém netrpěl ni nemocí, ni nouzí – Měl žaludek, že hřebíky by jako nudle spolyk a ztrávil: mohl před jídlem sníst párků bůhví kolik – Co živ byl, nepotkala jej nejmenší nikdy svízel, i za hloupost vždy jenom vděk, uznání, pocty sklízel – Byl vážen, lidem příjemný, zdráv jako buk, a tamo, kam dospět chtěl, vždy strčilo jej štěstí jeho samo – Neplatí činže, zůstáváť u svého pana tchána, i paní tchyně dávno již je šťastně oplakána – Za plných pětatřicet let od jinošství, za čas ten celičký vždy a ve všem byl zúplna, cele šťasten... A stále, v celé době té, za celý ten čas dlouhý nepoznal jiné starosti a neměl jiné touhy, 103 Než aby někdo zařídil nám český salon: to jen by chtěl, pak již by v životě byl zcela uspokojen... 104 XXXIV.
Šťastlivce vedli ke dvoru, však tam byl zmatek právě – ni sluchu nikdo nedopřál radostné jejich zprávě. Byl shon a šum, cos hrozného se přihodilo dnes tu, že po obědě i sám král dnes přišel o siestu. Byl zmatek, lítání sem tam, domněnky, řeči, ptaní – zmizela z hradu pojednou královna, stará paní. V zoufalství poznal starý pán, že manželka, ta hodná, zázračný našla elixír a vypila jej do dna... Král zkameněl tu leknutím, princezně dech se úží, že, s odpuštěním, najednou dostala husí kůži. Té prázdné lahvičky se král v Svém němém žalu chopí, – po královně, žel, nebylo nejmenší nikde stopy. Zlým tušením jat, starostmi Svou těžkou hlavu kloní, och, bál se, že ten vzácný lék je příliš silným pro Ni... 105 Pak nalezli ji – chodbou šli po hlasném dětském pláči –: hle, Její Milost v nemluvně změněna býti ráčí... 106 XXXV.
Jak bývá ve všech pohádkách, že pokaždé v čas pravý se náhle zjeví ten, kdo zas vše náležitě spraví: Hle, její Existence je zde, paní tajná rada – než, kdo to s ní? Ta postava tak svěží, křepká, mladá – Ba právě, princ jak z pohádky, že o takových nezdá se dnešním princům: na čele plá jemu zlatá hvězda... Princ, na němž kazu nebylo, ni sebe menších slabin, zářící štěstím –: někdejší pacient Ježibabin... Král, Jeho Milost, bystrý měl, široký rozhled po všem a hned se ráčil dovtípit... zakletý princ, nu ovšem! V té právě chvíli princezna po zdraví paní matky šla zeptati se – na prahu krok její stanul vratký. Princ hledí na ni, zmatenou, je postrašena a má ve tváři úzkost, co a jak se děje s drahou mamá... 107 To byl jen mžik, na princeznu tak bledou hleděl, a s ní se potkal zrakem: ejhle, jak se její líce jasní! Do tváří červeň vrací se, postava všecka živne, – princ kouzel zbaven, ale s ní se děje kouzlo divné... Však zatím všechna péče všech zde soustředěna na to, by bylo s Její Milosti to mocné kouzlo sňato. A moudrá Ježibaba již Ji svojí vědou nutí, by z přílišného dostala se toho omládnutí. Tož odešli a nechali je o samotě obě – pět minut poté zoubky již dostalo malé robě. Zas dvéře otevrou se, dvůr zvěst přeradostnou lapá: nemluvně právě ráčilo říc prvně: „mamá, papá.“ Po půlhodině hlášeno jest paní tajnou radou, že právě učí chodit již svěřenku svoji mladou. 108 A hlásí dál – svit pýchy byl v radostné tváři odlit –: holčička umí růženec již francouzsky se modlit. Do večera těch pokroků tu ještě více bylo: již děvče umí nadávat i anglicky, až milo. Že král byl velmi potěšen, jest ovšem samozřejmé – i my na Jeho radosti dětinnou účast mějme. Dál Její Milost úžasné pokroky stále činí – ó, moudrost Ježibabina je vzácné dobrodiní! Do týdne vše se spravilo... Dřív byla k šedesáti – po přání Svém zůstala na dvaatřicítce státi. Proč, nevím, Jeho Milost král se trochu tomu brání – a princezna? Je přešťastna, děkuji za optání. Někdejší smutnou princeznu poznali byste stěží, tak byla všecka růžová, usměvavá a svěží... 109 Princ vyprávíval princezně, k ní láskou přímo třeště, jak bývalo mu krušno, když v tom zakletí byl ještě. Princezna poslouchala jej se živým zájmem... o tom, co mluvil, dlouho do nocí vždy blouznívala potom. „Když jelenem byl,“ řekla si a úsměv hrál jí rtoma, „dost naběhal se a tím spíš sedávat bude doma...“ Ó, při něm nikdy princezna se netrápila nudou – vím, čtenář dávno uhodl, že z toho svatby budou... A byly vskutku... (Ale to již necháme si, vězte, do kapitoly poslední, do třicáté a šesté.) 110 XXXVI.
I přišel plesat všechen lid, vše zvědavostí hoří, krém společnosti vstupenky měl platné pro nádvoří. Svatební hosté scházeli se zatím v kathedrále, ministři, tajní radové, vyslanci a tak dále. Krém společnosti stále rost, nechyběl nikdo známý, svým kloboukům se navzájem obdivovaly dámy. Zvlášť paní N., vždy moderní a pokroková žena, v toilettu „dernier cri“ dnes byla oblečena. Až z Paříže si nádherný přivezla klobouk schválně – slyšeti stále pouze ji: „Báječně! Kolosálně!“ Nedočkavostí filmoví operatéři prahnou a pobíhají semotam zbytečně chvíli drahnou. Hleděli věrní poddaní uctivě na dvořanstvo, než dostaví se Nejvyšší i jen vysoké panstvo... 111 Král objevil se – desátá odbyla právě s věže – jak obyčejně vypadal neobyčejně svěže. Krom radosti nad princeznou zaplesal v duše hloubi i nad tím, že dnes o svatbě Mu nevrzaly klouby. Tak blahovolnou veselost mít ráčil ve Svém oku – byl by mu hádal vládní tisk nanejvýš třicet roků. Královna štěstím zářila, jak bývalo jen zřídka: slušela Její Milosti dnes ta dvaatřicítka... Princezna blahem neví, jak tu slavnou chvíli přečká, osmnáct metrů délky má svatební její vlečka. Princ, jenž i jako králův zeť chce zůstat milým, prostým, dnes ve stříbrný přioděl se Lohengrinův kostym. Na stříbrolesklém brnění má přišity své řády – nevěstě radost chvěje se urozenými zády. 112 Byl k tomu ještě oblečen do blankytného pláště, na čele zlatá hvězda se dnes třpytí zcela zvláště. Někdejší medvěd, zradostněn a šťasten nad výsledkem Ježibabiny péče, byl o svatbě panem svědkem. Dřívější jeho zakletí výchovný mělo účel – teď spokojen si do vousů po dlouhém zvyku bručel. A druhým panem svědkem byl nejšťastnější ten kdosi, jenž princeznu si vzít měl a ten salon v hlavě nosí. A hle, čeho se dočekal v svém žití, trudu prostém: v salonech Jejich Milostí přešťastným bude hostem... I paní tajnou radu dnes hostila svatba tato, však její Existence se oholit dala na to! Nádherná byla kantáta, byl skvělý „primo alto“, jen tenor při vysokém C tak nějak vedle bral to... 113 Hmoždíře zněly, kadidlem byl celý kostel v mlze, a šátky byly mokré, že z nich ždímat mohl slze. A nevěsta tak blažená, tak byla krásná, sladká, z ní věru mohla radost mít královská paní matka... A potom byla hostina, jak při veselkách bývá – až Pán bůh bránil, kolik se tu vypilo dnes piva. Princ, ten se jenom objímal s princeznou, s panem králem – byli by při té hostině šampaňské pili málem. A byla radost veliká po dálném, širém kraji – – vždyť lidé často pro hloupost si nohu za krk dají! E: zd; 2002 114
Básně v knize Pohádka o nejšťastnějším člověku (in Bohdana Kaminského Sebrané spisy veršem i prózou, svazek 1):
  1. báseň bez názvu