Na podzim.

Bohdan Kaminský

Na podzim.
Jak oči pláčem všechno listí rudé a teskno všude. A alejí jak šel jsem zamyšlený, pták z celé duše v smutek ticha zpíval. To byla píseň dumavá a vřelá a duší chvěla. A pták ten sladce v jeseň zádumčivou o jaru svém a o svém štěstí zpíval. A pak jsem šel, v mé duši mukou zprahlé tak divno náhle a líto mi, že já jen v jeseň stáří jsem neměl jara, o němž byl bych zpíval. 117