Jsou divné romány...

Bohdan Kaminský

Jsou divné romány...
Jsou divné romány, o kterých nikdo neví, jichž nikdo netuší, – ni oni, kdo je žijí. Až výkřik jediný, či výstřel světu zjeví, že padá opona po chmurné tragedii. My ani nevíme, kdo krutě hraje námi, nám v srdci lásku, zášť i na rtech výkřik tají... jen víme, k zoufalství nás tichá noc že mámí, ty vlny ve víru kdy lkavě šepotají... Se srdcem stísněným tam posloucháme chvíli té mluvě zmatené, té hrozné báji něčí, jež mír nám slibuje, zas naříká a kvílí, jak život ztracený, jak lidské vášně ječí. A v duši zoufalství i bolest utíkáme do drahých náručí, – jen zapomenout na to, co tam nás volalo, co sami v duši máme, co otrávilo nás i co nám bylo svato. Však více nemožná... a nad hlavou nám spřádá dál osud pochmurný své tragedie látku, kde život se smrtí se věčně o nás hádá – a po nás o jiných, v akt pátý od začátku. 67
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.