Mladému poupátku.

Bohdan Kaminský

Mladému poupátku.
Na nebi tma byla, na zemi světla, tvářička rozmilá růžemi zkvetla. Děvčátko, toč se jen, hochům pleť hlavy, však on to spokojen tatíček spraví. Toč se jen poupátko, v blaženém reji, ty chvíle za krátko bůh ví, kam spějí. Ani se nenadáš, spletou ti vínek a mladost celou vtkáš do upomínek. A jednou, sotva zvíš, řada let znikne, ztloustneš či zhubeníš, – člověk tak zvykne. 74 Ó žití trpký los, jak život letí: – najednou řekneš cos ostrého – zeti... 75