IV. Vzpomínám si doby jedné...

Bohdan Kaminský

IV.
Vzpomínám si doby jedné...
Vzpomínám si doby jedné...
Ráno šel jsem tobě vstříc, s tebou jedno odpoledne bylo jiných za tisíc.
Potom na tvůj pohled žárný vzpomínal jsem z duše rád, když jsem vcházel do kavárny, jako každý literát. V kavárně jsem nečet’ ale, nač těch novin celý stoh? Čet’ jsem jen tvé lístky malé, ó já byl jsem hloupý hoch! Jméno tvoje psal jsem v písku, blouznil o tvé podobě, stoje, chodě do notýsku verše psal jsem o tobě. (Bože, když tak člověk tvoří pro svou milou z rozkoše, třeba potom redaktoři házeli to do koše! –) 113 Čtvrté jsem se doždál stěží, v srdci lásky sladký bol, kdy se zjeví na nábřeží červený tvůj parasol. Letnou šli jsme na procházce v hovoru a ve smíchu, mluvili jsme o své lásce, líbali se potichu. Tak jsme došli časem v žertu do Stromovky na táčky, zobali tam sobě se rtů bubenečské koláčky. 114