VIII. Na srdce list jsem přilepil:

Bohdan Kaminský

VIII.
Na srdce list jsem přilepil:
Na srdce list jsem přilepil:
„Zde byt jest k pronajmutí.“ A pak jsem čekal. Za čas krátký už hlásily se kandidátky, však žádná podle chuti.
A čet’ jsem zatím noviny, až přišla jedna – paní! zrak jeden žár a švarné líce, to byla dobrá nájemnice, tak zrovna k zulíbání. Nu, my se záhy smluvili, byt v skutku se jí líbil, mně ona také líbila se, pak řekla mi, že přijde zase. Že počkám, jsem jí slíbil. Závdavkem dala hubičku, já zpátky dodal na ni, pak smýčil jsem, by v novém bytě po starých známých drahé dítě nenašlo prášku ani. 119 A čekal jsem... nu, nepřišla, a Bůh sám jenom ví to, snad zdály se jí příkré schody, – leč zmařené té naší shody mně věru bylo líto. Až jednou, v dumách pohřížen, jsem ku příteli zašel. On do srdce mne svého pozval – tam při vchodu se výkřik ozval: já Ji, ach Ji tam našel... Nu, já ji nechci pomlouvat, ač k pomluvě to nutí. Já věru ani na zlost nepil – a na srdce jsem klidně lepil: „Zde byt jest k pronajmutí.“ 120