Mému vis-à-vis.

Mému vis-à-vis.
Ó smilujte se, drahá, buďte ženou, jíž srdce, vždy tak plné lásky, velí být milosrdnou třeba k nepříteli, když za lék prosí s myslí zbolestněnou. Ó buďte, drahá, jako seraf bílý, jenž ve svém srdci vždy jen lásku hlídá a tam, kde sedne neštěstí a bída, vždy s požehnáním hvězdné čelo schýlí. Já darmo ptám se, kde je v světě štěstí, jsem zmítán bouří, kde mi spásy není – ó buďte vy mi po dnech utrpení tou holubicí s míru ratolestí! Já spatřil vás, jak u okna jste stála... a pokoje víc nemám z chvíle oné, má hlava stůně, srdce v mukách tone a marná touha v chorých prsou sálá... Já nemám klidu, na vás myslím pouze, a šílenství až k zoufalosti štve mne – – ó buďte zoří do té noci temné, ó buďte lékem beznadějné touze! 154 Já chvěji se, když píšu tyto řádky... Ó vraťte mi můj klid, ty zašlé chvíle, když básníval jsem v snění hlavu chýle – ó vraťte mi to tiché štěstí zpátky! Ó smilujte se, slyšte prosbu vroucí, ať srdce v mukách netouží jen plano – a přestaňte už jednou na piano ty hrozné škály každodenně tlouci! 155