PROSLOV

PROSLOV (25. V. 1885)
Ne smutek víc, dnes volně hruď a hrdě vztyčme čela, po českém kraji vítězná kéž píseň zazvučela; ten český hlahol volně v dál zní jásavýma rtomartoma, jak z dob se slávy rozléhal zde u nás, v Čechách, doma! My byli věky v podnoží, teď hlásíme se k právu, dnes prapor otců zvedáme a starou českou slávu, dnes pro svou hlavu vlastní chyš i vlastní chrám svůj máme a za chléb cizí nikdy již a nikde nežebráme. Ne, ne; dnes poklad nejvyšší, všech cizích skvostů větší my máme v drahých matek svých té krásné, svaté řeči. – A jestli to nám chcete brát a ničit naše prahy, 12 my dáme život, srdce, krev, leč ne jich odkaz drahý. Jste proti nám! – Co chcete víc? Váš pohled vám jen zpátky, vám, kteří krví psali jste těch našich dějin řádky. Vám zpátky slinu na čelo a zpátky smích váš cizí. Náš boj, ten vždy byl poctivý a srdce naše ryzí. A chcete-li, váš drzý smích i lhaní vaše podlé víc hlavu žádnou neschýlí k té cizí vaší modle – ne, v českém lidu vítězná zní píseň chórem temně: „Jsi s námi, Svatý Václave, vojvodo české země!“ A my jdem s žárem na čele a s posvěcením v hrudi a cítíme to hluboko, že pohled váš jen studí, že naše srdce pohled váš až do krve jen drásá a že je v našem praporu a v nás jen vlastní spása. 13 A přijde čas, jenž pošle nám z té prosté, české školy proroky, věštce nadšené a velké apoštoly, již láskou k svému národu a vírou v příští vzplanou a v zlatý prestol pozvednou svou matku utýranou. A řeknou: – Zdráva, matko, buď, ty matko naše drahá, až k tvému trůnu cizí křik a vášeň nedosahá, dnes český hlahol volně v dál zní jásavýma rtoma, jak z dob se slávy rozléhal zde u nás, v Čechách, doma. 14