VÁCLAV VAVŘINEC RAINER

Bohdan Kaminský

VÁCLAV VAVŘINEC RAINER (1886)
Pád Gigantů... Ach, než v ten obraz vložil jsi duši svou, své srdce a svou krev, co trpěl jsi a co jsi v mukách prožil, ty, duchem obr, v pláči zaúpěv nad vlastí svou, jíž po zoufalém vzdoru zlý osud nechal pouze Bílou horu! A v onen čas do ztrnulého prázdna, v noc, kterou zčeřil velký, hrozný pád, v tmu propasti, jež kolem zela srázná, v křik zoufalý a lání dragonád, v to ticho mrtvé, v mlhu těžkých mračen tys, mistře, přišel veliký a nadšen. Tvá rodná země snila těžké dumy, na každém květu ležel ostrý mráz, vše bylo stín a tma, a noc a rumy, když ty jsi s volných skrání chmury střás, a nadšení syn pravý v letu smělém svět nový’s tvořil: nestřísněným čelem. Když všechno spalo, se svými bděls druhy, když všechno v poutech, vy jen, děti Mus, jste hymnou hřměli v udupané luhy, 19 a do mrákotné noci běd a hrůz svým tónem, štětcem, dlátem hrdě vmetli jste rudý blesk a zoře paprsk světlý. Když cizí vichr dusil česká slova, vy mluvili jste řečí strun a dlát, vy tušili jste slunce démantová z pochmurných mraků v budoucnosti plát, – a věděli jste: řeč ta nejlíp hlásá, čím národ národem, a kde mu spása! A ten lid vstal – zas trvá, žije, žije, a dojat zírá na báječný svět tvé zkamenělé, slavné poesie, jíž věky všecky budou rozumět, jež stokrát přečká pro vše věky příští ty, kdo váš národ štvali k popravišti... 20

Básně v knize Verše příležitostné: