PROSLOV K AKADEMII

PROSLOV K AKADEMII
POŘÁDANÉ VE VODOLCE VE PROSPĚCH CHUDÝCH DÍTEK ŠKOLNÍCH (7. 11. 1886)
Šel básník jednou večer, když se tmělo, hlubokou cestou mezi topoly a viděl, zvedna zamyšlené čelo, jak šly tou cestou děti ze školy. On viděl v sněhu jejich malé stopy, tu drobnou chásku zkřehlých dětských těl – a smutek, který každý nepochopí, v tu básníkovu duši zaletěl. Tu řekl sobě, tomu tichu vůkol, i duši své i srdci, na něž sáh: – Ó, buďte zdrávy, děti, jaký úkol a jaký cíl vás čeká na cestách! Klopotná práce, boj a těžké rány, hluboké rány v srdci, na čele, až budete tam k smrti utýrány a oči vaše krví zardělé. Vás nenávist a neláska tam čeká a krutý zápas, který žitím zvem. Klín matčin, její vřelá náruč měkká tam není více s jejím polibkem, 26 tam není, kdo by zlíbal vaše líčka, když dětský pláč je slzou porosí, tam nikdo vás už více nepohýčká, za vaše blaho nebe neprosí. Teď ještě jdete denně cestou známou, pak půjdete v ten dálný, cizí svět, kde v každý krok se s námi břehy lámou a pevné hráze nikde nevidět, kde za svou čest, za svého lidu práva krev cedit máte, za svou rodnou zem, a vlast kde svatým praporem svým mává, buď v boji klesnout, či být vítězem. Leč nyní, nyní buďte ještě dětmi, v nichž ukryta dnů lepších sladká zář, jež nám a zemi rodné svítí ze tmy a světlo slávy leje na oltář, před kterým Kristus usmívá se jemně na všecky děti, jež má tolik rád, a říká: „Nechte malých přijít ke mně,“ a žehná jim, ó, žehná nastokrát. Ó, buďte také žehnáni tu za ně, jimž vděčno můž být chudé dítě dnes, že v sladké kouzlo nejsvětější daně se vlídný soucit v srdce vaše snes’. Vždyť vaše je to vše, co dětem dáte, vždyť národu ta naděj odvěká, 27 vám dítě každé splatí tisíckráte, až vzroste jednou v muže, v člověka. Tu hájit bude stará otců práva a řeč svých matek, svatý jazyk náš – ó, básník vidí, z české chyše vstává národu svému druhý Mesiáš, jenž velikýveliký, a přec jen dítě prosté před královnou, svou matkou, poklesá pln obdivu, jak sláva její roste. Čechie sláva roste v nebesa. 28