NÁM POZDRAVENI BUĎTE DNES!

NÁM POZDRAVENI BUĎTE DNES!
MEZIAKTÍ (30. VI. 1901)
Slovanstva bílý orel mává svou perutí, již k slunci zved’, a šťastná zdraví matka Sláva junáckých synů valný slet; jí láskou slzy v očích vzplály – dnes všichni, z blízka, z dálných dálí kol v jednom šiku svorném stáli, a bohdá, ne dnes naposled. Jim v ústret vztáhla ruce obě, jim vroucí pozdrav spěchá nést, je všechny s láskou vine k sobě a s čela plá jim záře hvězd. Pluk čacký rodných bratří to je, ty junácké a hrdé voje, jež s láskou vítá v lokty svoje dnes Praha, máti českých měst. Lví, hrdou sílu v paži smělé šik stanul, jak by v jedno srost, vzlet sokolí v svém přímém čele a v mužném srdci mužnou ctnost – 65 tak stůjte vždy jak v moři skála, stráž bdělá vždy, vždy věrná, stálá s tou vírou, jež vám nitrem sálá: kdo právo má, má budoucnost! Ó, slyšíte ten jásot vřelý, jenž zevšad vstříc vám burácí! Ze širých luhů Slávy spěli jste v naši náruč, junáci, nás všechny jedna láska pojí k té, jež vás vine v náruč svoji – ji dál vždy střezte v míru, v boji a za ni dál vždy ku práci! Zdar budiž s vámi, slávské děti, víc naše síla není snem, i vám vstříc vroucí pozdrav letí, již z ciziny jste přišli sem – tam, Slovanstva kde orel bílý ke slunci vzlétá, v této chvíli Francie hrdý orel pílí, s ním družně v letu pospolném. Francie krásné drahé syny slovanských srdcí vítá ples do drahé naší domoviny, nám pozdraveni buďte dnes, nám vaše láska sladkou manou – a rcete doma nad Sekvanou, 66 čím pro Francii krásnou planou vznícená srdce v světě kdes... A rcete doma bratřím v dáli, jak vítán byl nám drahý host, byť zápas byl nám vnucen stálý, že národ malý, přece vzrost’, že přec v něm dříme síla lvova, povzbuzen láskou vaší znova, že důvěru v své příští chová – kdo právo má, má budoucnost. 67