K východu.

Siegfried Kapper

K východu.
Ach k východu! Kde slunce záře z rána vřelej svítí, A chladněj v soumrak větérkové vějí, Saronská růže dýše líbezněji – Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti Na východu! Ach k východu! Kde města v mořské hlubině se třpytí, Na horách cedrů lesy tajně chvějí, V údolí hájů pěvci jemněj pějí – Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti Na východu! 17 Ach k východu! Kde srdci mému ve snách ráje svítí, V posvátných stínech otcové mi hnijou, V pověsti Makabovců děje žijou – Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti Na východu! Tam nade břehy Babilonské vody Na větvích vrby harfa visí tichá; V ni noční vanot žal svůj ještě dýchá, Že slavné druhdy zhynuly tu rody. Tu harfu vdovu chtěl bych v náruč vzíti, Souželné vzbudit dřímající hlasy, By znovu počala ukrutné časy, Mých bratrů žal – i hanbu jejich zníti. 18