V. B. Nebeskému.

Siegfried Kapper

V. B. Nebeskému.
Kde času věčný fenix – slunce jasné – Z popele noci křídla zdvíhá svá, Tam k východu v ty kraje ohněkrásné, Tam věčná touha ňádra táhne má. Divíš se tomu, příteli můj drahýdrahý, A s úžasem se oko tvoje ptá: Chrám-li mne vábí zbořený a nahý, Skály Sionské, voda Saronská? Nevábí mnemne, co hruda sta let kryje, Neželí zpěv můj slávy kleslé trůn, Nelkám pro zem, kde otců síla hnije, Duši nevábí pláč Babelských strun. 40 Mne zrodil čas! – I já jsem syn života! Ten duch, jenž žije v pramenu tvých žil, Ten duch, ta krev i v proudu mém klokotá, Jeť jednostejný, Václave, náš cíl. Co srdce tvé bolestí tajnou moří, To honí v půlnoc z mého lůžka klid, Ten lásky plamen, jenž v tvém slovu hoří, I můj jest, druhu, nejkrásnější cit. I mou je vlastí vlast Vltavská drahá! Jak tvůj i můj ji vezdy slaví zpěv; Má kletba tkne jak tvá se vlasti vraha, Radostně pro ni vyliju svou krev. A přec! – proč hledám ony kraje jasnéjasné, Kde z noci popele se zdvíhá den? Proč po východu touha neuhasne? Proč o něm vezdy sním, vždy o něm jen? 41 Mé oko k stranám východním nezírá, Že slavný kdy tam stál Jerusalem; K zoři se modlím,*) jenž se rozebírá Na východu v nebeském svitu svém, A k zoři hledím, zniká-li již ráno, V noci-li naší rozbleskuje se; Daleko dnové-li, kde bude přáno Nebýti vyloučencem vlasti své, Kde mstivost ne, kde právo bude soudit, Kde bludy srdce více nerozdvojí, Kde národ můj nebude v kletbě bloudit, A Češi s Čechy ruce si spojí. Ty mlčíš? – zdaliž neznal’s dávno smutné Mé duše hloubí? – Syn já Židů jsem! O Václave, ty neznáš boly rmutné: Milovat vlast, a být v ní cizincem! ——— *) V službě Páně k východu obráceni stáváme. 42