Soumrak.

Siegfried Kapper

Soumrak.
Jest ticho vůkol – jak v poslední chvíli, Když s světem umírající se loučí, A dvojí pouti na pomezním cíli Svůj osud Bohu v modlitbě poroučí! Jest ticho. Jezero svou žalost tají, Jakby nechtělo rušit chvíli svatou; Umlknul les – nešustí lístek v háji, Jakoby tudy smrt šla tichou patou. A v západu červánky plamenají, Svíce na rakvi skonalého dne, Pohřební píseň větérky zpívají, Z oudolí slyšet zvony hlaholné. 113 Pocestník osamělý ruce spíná, Modlí se tiše, cítě tajnou moc; Na mladost svou uvadlou si zpomínazpomíná Pak v černé roucho své jej halí noc. 114