MARNÁ PÍSEŇ

Jiří Karásek ze Lvovic

MARNÁ PÍSEŇ
Jak dříve bytost má dech vůně vycítila, Než skrytou zahradu v tmách zraky uzřely, Tak sen svůj o tobě má duše dříve snila, Než přišel jsi ty sám v můj život zšeřelý. Již před tvým příchodem se srdce roznícené Tvým rhytmem zachvělo jak náhlým tušením... Ve hloubkách etherných a v modři prostříbřené Jak v mdlobné závrati teď, fantome, tě zřím. Má tmavá rozkoši, jen tvoji trýzeň žiji, Já bledě spřízněný s paprskem měsíčným A smutkem věcí všech, jichž marný půvab míjí... Lze ještě milovat? Vzplát v nenadálém vznětu? Můj smutný démone, jenž umdlen zhrdáš vším, Chci v tobě rozkvétat, ač vím, že nedokvetu. 11