IKAROS

Jiří Karásek ze Lvovic

IKAROS
Ne pro vzlet, Ikare, pro symbol hrdé smrti Mám rád tě. Na křídlech se z vosku vznášet tak Do modři azuru, do žáru, do oblak Jak v zlata laviny se nořit, nežli zdrtí Hněv bohů piráta... Pak klesej, těla tího, Svou krví zalij se..!se...! Tak býti sražen hned Se vzdorem ramenou, jež rozpiala se v let, Být mrtev s peruťmi jak z sněhu labutího... Já nevím, šílenost a ekstase zda teď V mém vzplála osudu, jak žehla ve tvém dílu. Však mysle na všednost, jež stápí vše v svou šeď, Já cítím vosková svá křídla teď se chvít, Za slávou zmatenou jak zkoušela by sílu... Tak moci vzlétnouti! A tak se roztříštit! 34