IN MEMORIAM

IN MEMORIAM
Ten hebký, vlhký vlas tvůj, příteli, Teď v hrobě děsném zvolna, zvolna stlívá, A rubáš praskající, zpuchřelý Tvé tělo hnijící a hnusné skrývá. To tělo, v němž žár vášně vzkypělý Rozžehal v zraku světla rudá, chtivá, Ty vlasy, které ostře voněly, To všechno v hrobě zvolna, zvolna stlívá. A mně se zdá, že v tělo mé se vrývá Též hnusný červ, že v rubáš zpuchřelý A praskající Smrt mne přiodívá, A že můj vlas již nyní, příteli, Tak jako tvůj též zvolna, zvolna stlívá... 74 Z interpellace poslance p. Hybeše a soudruhů na říšské radě, ze stenografického protokolu poslanecké sněmovny, XVII. zasedání, 246. schůze 25. listopadu 1903, týkající se této básně roku 1895 pražskou censurou zabavené.