V rudého vlasu záplavě jsem viděl světici.
Marie Magdaleno!
Zsinalá v truchlé póze kajícnice,
Nad lebkou chýlíš zhubenělá líce...
Ale ty oči! oči smilnící!
Ty mluví o jiném: o šatě náhle odervaném
A o nahotě s vůní kmínů dráždivou,
O smyslnosti vytrysklé jak purpurový oheň
Perversních květů, které rychle schnou.
Ty mluví o vášni, jež sebe zpíjet chtěla,
Mladostí údů vyssáta být práhla,
Jež v dusných orgiích klín vonný nabízela
A lidmi zhnusena po samém Bohu sáhla.
[10]
Ať nyní oheň v tvářích Tvých
V ledové tyto růže pohasl,
Ať rozpustilý smích
Naposled rety otřásl,
Ať drahokamů ozdoby
Spadaly s ňader Tvých,
Ať propadl se v záhrobí
Chvějivý těla sníh,
Ať v pózu Tebe kající
Děs smrti zlomil zoufalý,
Ty oči! oči Tobě zůstaly!
Ty oči samice! Ty oči smilnící!
Ale ještě nyní oživuješ na chvíli,
Žár bílý když se snese na město
Oněmlé v dusnu...
V starobných ambitech, kde ztuhlá světic ctnost
[11]
V škrobených límcích španělských se vztyčuje,
Kde marně Šebestian sličný
Kypící nahotu,
Drážděné šípem genitalie ukazuje,
By sváděl ctnostně odvrácené zraky,
Ty potměšilou vlnou ňader,
Tak měkce tajících, teď svůdně rozléváš,
Své tělo zase obnažuješ, tolika tknuté milenci,
A dráždíš pletí, tolika ústy zlíbanou,
A klínem, tolika vášněmi rozrývaným,
A očima samice, očima smyslnýma.
Marie Magdaleno! V rudého vlasu záplavě,
Zsinalá v truchlé póze kajícnice,
Zoufalé duše vyslyš modlitbu,
Jež prosí Tebe: rozpěň moji krev,
[12]
Nauč mne hřešit, neřestí jít pevně,
Nevěstko-Světice!
Marie Magdaleno!
Rozkoše dám Tobě jméno teskné,
Ať v tiché slávě jako magický skvost bleskne!
Marie Magdaleno! Ať jiné pro ctnost svou,
Ty pro hřích vešla jsi v zář nebeskou!
Ať jiné, muži netknuté, jen Věčné lásce byly věrné,
Ty’s svůdně rozdávala lásky efemerné,
Ty’s znovu ožívala v dráždivém smyslu dobrodružství,
V bláznovství lehtání, v alarmu vzkypělého mužství.
Marie Magdaleno!
Světice smyslnosti žhavé!
Patrona lascivorum! Ave! Ave! Ave!
[13]
TATO BÁSEŇ BYLA POPRVÉ OTIŠTĚNA V LETÁKU VYDANÉM V PRAZE ROKU 19O2 DREM JOSEFEM MÜLDNEREM A BYLA V CELÉM SVÉM NÁKLADU ZABAVENA A ZNIČENA. NEBYLA POTOM ANI ZNOVU VYDÁNA ANI POJATA DO ŽÁDNÉ KNIHY BÁSNÍ JIŘÍHO KARÁSKA ZE LVOVIC. TOTO VYDÁNÍ VYŠLO L. P. 1925 V PRAZE.
[16]
KNIHU UPRAVIL A DVĚMA LEPTY A DŘEVORYTY VYZDOBIL F. KOBLIHA, NA ZANDERSŮV RUČNÍ PAPÍR PÍSMEM HAYDUKOVÝM JI VYTISKLI KRYL A SCOTTI V NOVÉM JIČÍNĚ A SVÝM NÁKLADEM JI VYDAL JIŘÍ WEYR JAKO SOUKROMÝ TISK V 30 VÝTISCÍCH, ČÍSLOVANÝCH A AUTOREM I UPRAVOVATELEM PODEPSANÝCH.
[17]
TENTO VÝTISK JE
E: až; 2004
[20]