MLČENÍ

Jiří Karásek ze Lvovic

MLČENÍ Příteli, vstupujícímu do kláštera trappistů
Než navždy umlkneš, můj bratře, tebe zdravím: V nicotu měníš teď, čím člověk k žití lne. Pod bílým hábitem a škapulířem tmavým Ukrýváš osudu tajemství bolestné. Na Boha myslíš jen, na chmurné jeho hněvy, Flagelant, mrtvící hřích v těle odbojném. Šíj’ skláníš pokorně. Tvá ztichlá duše neví, Kdo tvoji druzi jsou, a co je vedlo sem... Než kající tvé rty na věky oněmí, Až smrt se přiblíží, tvé lože rozprostřeno Na kříži z popelu pak bude na zemi... Ó bratře, v chvíli té, až Bůh ti nebe třpyt Dokořán otevře, rci, aspoň jedno jméno Zda s touhou vyslovíš, jež chtěl jsi zapomnít’? 60