MRTVÉ LÁSKY

Jiří Karásek ze Lvovic

MRTVÉ LÁSKY
Na lásky mrtvé myslím... Z dávných dob Se blíží stíny. V žáru vášně prudkém Jsem rád měl jedny a jak břečtan hrob Jsem srdce druhých ovíjel svým smutkem. Pak přišly lásky, muku ponurou, Žeh inferna jež v duši zprahlou vlily, A jiné, kterým byl jsem klausurou, Kde v prázdno stěn Ráj snů svých vykouzlily. Mé mrtvé lásky, jimiž zhrdá svět, Mé trýzně, rozkoše, v nichž duše šílí, Vždy skutečnu se vysmíval váš vznět. Benzoë, muškát dech můj chtivě ssál, Co žíznivé rty všechny jedy pily, A démon zmaru Chimaeře se smál. 75