HVĚZDY RUDOLFOVY

Jiří Karásek ze Lvovic

HVĚZDY RUDOLFOVY
Zas hoří hvězdy v drahách neproměnných Na nebes kobaltových propastech, V uličce Zlaté v domcích přikrčených Století šestnácté spí v dávných snech. To čas, kdy Rudolf se srdcem, jež stůně, Zved’ k nebi, na němž světla hořela, Své oči, které byly jako tůně, Jež nikdy slunce neobrážela. To čas, kdy osud ve hvězdách mu četl Před smrtí Kepler, den, kdy zvítězí, Než, lupen zvadlý, v propast zmaru slétl. Dnes hvězdy v noci jako tehdy svítí, Ty hvězdy zlé jak výsměch bez mezí, Ty hvězdy věčné ironie bytí. 15