SPOUTANÝ OREL

Jiří Karásek ze Lvovic

SPOUTANÝ OREL
Ať po mém díle zlobná ruka sahá, Já v srdci nesl vždy jen jeden žel: Ty’s byla pro mne klecí, vlasti drahá, V níž sevřen duch svá křídla ubíjel. Ať duše chladem druhých stále stydla, Ať v lhostejnost mé přešlo nadšení, Já v dáli slyšel orlů tepat křídla, K nim jsem se hlásil ve svém vězení. Orlové volní, vy jste měli skály, A zlatý éter mohl dech váš pít, – Mně na pářata těžká pouta dali. A přece byl jsem orlem. Rozevřít Jsem nemoh’ křídla, abych vzduchu dobyl, – Váš let jsem v kleci aspoň napodobil. 16