VŮNĚ SMRTI

Jiří Karásek ze Lvovic

VŮNĚ SMRTI
Ty mrtvý příteli, v hrob tmavý navždy kleslý, Rci, tvoje mlčení co v hlubinách svých tají? Tvou hlavou zetlelou kdys myšlenky se nesly, Jak smutné vlaštovky když v podzim odlétají. Ty duše vášnivá, v níž skepse sny své soudí, Jež zřela’s v odvaze svých smyslů nebezpečí, Když v noci po hvězdách zrak hledaje tě bloudí, Tu cítím, v zracích tvých kdys zázrak skryt byl větší. Smrt všechno zmařila, svit zhasila tvých zraků, V nicotu srazila tvé bytí jedním rázem, Jak větru prudký van když hnízdo shodí ptáku. Ty květe předčasný a pohubený mrazem, Mou láskou zalit teď, mne zpíjíš vůní smrti V morbidní samotě, jež marností vše drtí. 80