PAVOUK

PAVOUK
Smutek v duši jako tóny rohů v chmurných hvozdech zní. Pavouku, jenž v koutech spřádáš přízi svou, buď pozdraven! Pokojů mých samotáři, misantrope morosní, Sleduji tě v dlouhých nocích, jako sleduji svůj sen. Sen můj, to je také pavouk, celý život promarní, Nedbá, co se kolem děje, stín jen miluje a klam, Sen můj, to je také pavouk, souká přízi bizarní V koutě zcela opuštěném, nejšťastnější, když je sám. Život jest jak ukončený, stydne jako na rtech smích, Marné touhy dohořely, zhasly barvy churavé. Sychravý spleen duši zalil jak déšť dlažbu v ulicích. Spadly touhy, jako spadly s větví listy rezavé. Všechno, co jsem prožil v žití, padá někam do hlubin. Láska, sláva, bolest, touha, všechno mrtvo, jsem teď sám. V prázdno nyní zpropadám se jako v pavučiny stín. Legendu o smrti spřádám, v agonii usínám. Pavouku, teď pavučinou zastři celou bytost mou, Zapomenout chci teď navždy, co je radost, co je bol. A až zastřeš pavučinou duši bědnou, duši mdlou, Ponesu v ní snů svých stopy jako cesta brázdy kol. Život neměl vinobraní, přešel v rozpacích a něm. Spánek srdci, spánek srdci! Hasne světlo marných svic! Spánek srdci, spánek srdci! Pavouku, tkej v koutě svém! Všechno klam je, celý život... Duše, spi, a nechtěj nic! 89 SPISY JIŘÍHO KARÁSKA ZE LVOVIC SVAZEK DEVATENÁCTÝ
PÍSNĚ TULÁKOVY O ŽIVOTĚ A SMRTI PSÁNO V LETECH 1929 –1930
II. VYDÁNÍ
Obálka V. H. Brunnera Vydal Dr. Otakar Štorch-Marien nakladatel v Praze II. Purkyňova ul. čís. 6 vytiskl František Obzina ve Vyškově na Moravě v září roku 1930
Edice Aventium svazek 256.
Ed: až; 2004 [91]