SODOMA(*)

SODOMA(*)
Vyžilá raça, jež s nechutí v horkých ložích se válí. Vyssáté údy, jichž zhnusená nahost přestala vábit. „K orgiím! K výkřikům! Zítra ať oheň střechy nám spálí! Hýřit chcem’, zplanout a výskat! Obnaž se, nevěstko!“ Dusno je v ulicích. V požáru líném nebe se níží. Těžce se hněvivé, měděné slunce do ruda taví. Morově páchne vzduch. Po dlažbě chodci chabě se plíží, Pobledlé paskvily lidí v úkrytů chladný stín. Ale vnitř příbytků, v ložnic tmě vonné všichni zas šílí. Zuřivá smyslnost navzájem muže k muži teď chýlí. Marno vše. Perverse dávno pozbyla všech svých vnad. Bez smyslův úkoje, v objetí nahé nachází muže V posléz noc ležeti. „Nadarmo jsi nás, Jehovo, stvořil! Nadarmo! Hnusno je žíti, nudno jest umírat!“ –––––––––– (*) Báseň tato otištěna jest z interpellace poslance p. Hybeše a soudruhů na říšské radě, ze stenografického protokolu poslanecké sněmovny, XVII. zasedání, 246. schůze, 25. listopadu 1903.
15