JAPONERIE

Jiří Karásek ze Lvovic

JAPONERIE
Ó kraji, k jehož břehům toužně vížem’ Své fantasie yachtu zbloudilou, Mé duše misku, v které barvy schnou, Skrop vlahou mokrou rozstříkaných pižem. Ať třených tuší měkce slitá vůně A fantastika draků šklebivých, Ryjících drápy v porculánů sníh, V mou mysl splyne, po barvách jež stůně. Jen barvy, vůně, tam, kde prší stíny, Kam padá popel nudy matný, líný, A soumraku svit kalně zsinalý! Jen barvy, které výskají a hoří! Ať tekou v duši s kouzlem cizích moří, Ať v požár barevný ji zapálí! 17