KALNÝ ZÁPAD

Jiří Karásek ze Lvovic

KALNÝ ZÁPAD
Jak trosky zčernalé ze spáleného vraku V klín moře vmetené, jež krví ostrou víří, V hořící karmíny, v jichž tónech západ hýří, Kles’ smutek bizarních a roztříštěných mraků. A v jeden akvarel skvrn rozteklých teď splývá Krev s černí spálenou a karmín s línou šedí, A slunce vyrudlé jak plátek staré mědi Se kalné, znavené, v kraj jednotvárný dívá. Zvuk zvonů kovový a tvrdý táhle, dlouze V pláň mrtvou, v sítinách kde žabí checht zní pouze, Jak vzduchem utuhlým a zhuštěným se vleče. Šeď těžké únavy se slévá v tempu líném V mou duši chorobnou a otrávenou spleenem, Proud barev morosních tak zvolna do ní teče. 52