V DEŠTIVÉM JITRU

V DEŠTIVÉM JITRU
Qualis nox fuit illa, Di, Deaeque! Quam mollis torus! haesimus calentes Et transfudimus hinc et hinc labellis Errantes animas. Valete, curae Mortales! ego sic perire coepi! Petronius, Satyricon
Za noci tymián voněl z tvých údů. – Alejí mokrou, kde hnilo to plísní, V deštivém, zsinalém kráčel jsem jitru. Hyena zhnusení vyla v mém nitru. Za noci ústa tvá růžemi páchla. – Phthisických několik potkal jsem tváří. Vešel jsem zamyšlen, zmražen, jak jiný, V ulici špitálů, v piteven stíny. Na loži spal jsem dnes, ve vůních nardu. – Na vás teď zpomínám, co jste dnes mřeli, Na ložích v smrtelné křeči se chvěli. Ztrhané tváře! Vás vidím teď ze sna. Je mi, jak s mrtvolou spal bych dnes v noci, – S mrtvolou mrtvola šklebivá, děsná... 58