KŘÍŽ.

KŘÍŽ.
Je„Je slabosť to a zvyk jen lidí, již líně hledí k osudu – mne křižovat se neuvidí, co živ tu s vámi pobudu. Já s holou hlavou kolem Krista a nešel s prstem na čele –: Z vás mnohým krov se k rakvi chystá a v blahu dlí má chalup čistá, jak podušek když nastele! Jen rozumu v to bodnout hrotem a víry v prach se rozdrtí – jak nic nebylo před životem, tak prázdno je tu po smrti. Či hodina vám byla štědrá za modlení ta přemnohá? Ať řeže mráz, ať pálí vedra, v byt útulný se chytrý vedrá – a blázen zmírá u Boha!“ 19 A kolem stolu na soudruhy pak sedlák Mudra hrdě shléd’ – má mnohý juž tak život tuhý a mnohý čítá řadu let; leč po těch slovech každou tváři jak mráz by s vichrem v koru svál, přec nikdo neděl: Bídný lháři, jenž od mladosti hlídá k stáří krk vytylý a pak nic dál! A nikdo neděl: Co pak hřeje ty děti dnes i po roce, když bída padla na veřeje a hrouda země na otce. A nikdo neděl: Co pak sílí těch všechněch lidí dlaň i dech, co slunce, stín má v pouť sta mílí a proč, když konec přec se chýlí, ten kříž se chvěje v lidských rtech?! „Dlaň titěrná a zrak váš slepý“slepý,“ smích Mudrův rázem k slovu pad’pad’, „si nedochůdčat hračky lepí, by svědomí v nich mohlo spát! 20 Ať jakýmkoliv je vám zjevem, je hozený to křížem trám – a před tím shnilým, prázdným dřevem, byť tich’ i dech mi v boku levém, já nesmekl a nesmekám! –“ Jak vstát chtěl každý naposledy, dlaň na stůl padla po zvyku a hrdý smích pad’ na sousedy a Mudra chytil za kliku. A v tichý kraj, kde spí i zvíře, v noc měsíčnou, jak byla dnes, teď lidským rtem a lidské víře smích divoký se Mudrův nes? – – Kde v tlumu skal se cesta tratí a Mudra šel tu k domovu, kříž veliký u větrem klátí a on tu zůstal drze státi: „Nuž tobě řku tu poznovu.“ A chytil kříž svou silnou dlaní a nocí šel jen lomu sten. „Což u věčném’s tam Kriste spaní? 21 Já k životu tě budím jen –!....“jen –!...“ A shora pád a výkřik zdola: a Mudra mrtev k zemi kles’, a k jeho hlavě rozražené, teď nepokryté, obnažené, ten velký kříže padl tes. 22