ROMANCE Z 19. STOLETÍ.

Antonín Jaroslav Klose

ROMANCE Z 19. STOLETÍ.
Ó paní má, vždy touhou hoře k vám všude spěl bych, věřte mi: ať byla byste na dně moře či ve hvězdách kdes nad zemí. Vždyť, slza-li se v dny mé chýlí, váš ret ji hbitě odsměje, že místo vloček touže chvílí jen růží cítím záchvěje. A mám vás rád, že kol vás cosi nad kouzla ráje poletá – váš zjev se líp než cudnosť nosí a stydlivěj’ než koketa. A mám vás rád, že nejste skoupá: vždyť smím se dívat na nožku – a když se k smíchu taktem houpá, já zlíbal bych i punčošku. 38 A mám vás rád, že žhavý, snící se zrak váš skrývá do líček, když, co juž nelze slovem říci, vám říkám v tichu hubiček. Leč přisahám vám na to, paní: mám nejradší vás proto jen, že máte muže k zulíbání, jenž láskou slep je, spokojen. Váš krb je pro mne vždycky teplý a výtečný je manžel váš: kde na „zdrávas“ my ruce sep’li, on kříž si dělá v „otčenáš“! 39