JSME JAKO KLASY.

Antonín Jaroslav Klose

JSME JAKO KLASY. (Strýci Josefu Krausovi.)
Ať kdokoli a kdekoli, jsme jako klasy na poli, kde zrno v zrna pučí – a nevíme, zda hromu ráz či ruka žence požne nás, ty bohaté i chudší. A v příští chvíli neznámé bouř nejspíš klasy poláme, kde stonek, zrno větší – a zda pak jiným je ten svět? či viděl’s list se pozachvětpozachvět, když puklo srdce něčí? Je hra to, sen či chcete-li, je nic to, milý příteli, jež dnem i nocí roste, 43 a kolik ještě prokletí a snů i klamů proletí to živobytí prosté? A přece člověk touhu má a přemýšlí, se zadumá, a dílo rukou zmahá – Jen kde té síly, Bože, vzal a rosy na svých skrání pal a štít na prsa nahá? Jsme jako klasy na poli... Ó ne, teď kdes to hlaholí z náručí ženy: táto! A otec-muž se usmál tak a síly pln byl jeho zrak a jeho pot byl zlato!..zlato!... 44