ČESKÉ RORÁTY.

Antonín Jaroslav Klose

ČESKÉ RORÁTY.
Rád vzpomínám si na tu chvíli, když cesty byly zaváty a s věže naší zazvonili na vlídné, boží roráty. A na pěšinách do kostela jak hvězdy by se třpytily – víc nežli mráz, jímž hruď se chvěla, ti lidé v duši cítili. Dech svatý šel pak od oltáře, jak v sníh když jaro zavějezavěje, a v hruď těch lidí, zrak i tváře, klid víry sil a naděje. Ó jak jsem se pak těšil s vámi, vy lidé z kraje předrazí, když počali jste zpívat sami, že „S nebe posel přichází...“ 61 K nám boží anděl spravedlivý! Co radosti as nadělí?! To na sirotčí, české nivy jen svátek padne s nedělí!... A zas je zima. Kraj je bílý a cesty sněhem zaváty. Ten anděl boží leckams pílí – my máme zas jen roráty. 62