I. (Pište mi!)

Antonín Jaroslav Klose

I.
(Pište mi!)

Tak sotva jsem Vám stiskl ruku a sotva pohléd’ do očí – Vy děla jste: „Les v písni tluku a plná růže na rozpuku a sametem je úbočí; nám duše plá a v mžiku brzkém by k nebi létla za paprskem – leč srdce tíhne ku zemi!“ A dodala jste: „Pište mi!“ 81 A já jsem psal. – Má dlaň se tlačí dnes maně k hrudi zjitřené: Co růže mi, co trilek ptačí, když na jiné snad ona radší než na mne slovem vzpomene?! Leč srdce-li Jste, vznět mé síly, jen ku Své brala kratochvíli je lásky plníc vášněmi, tož za to aspoň – pište mi! 82