PÍSEŇ STARÉHO MLÁDENCE.

Antonín Jaroslav Klose

PÍSEŇ STARÉHO MLÁDENCE.
Sta růží k zemi dopadá v chlad žití, k jeho bědám – a všech-li je ta zahrada, proč já jen marně hledám? Proč dlaň má k růžím napjata jen s prázdnem vždy se vrací, a v nach, jejž mají poupata, mně trn ji zakrvácí?! Tím rejem, hlučnou ulicí v byt prázdný chodím denně, a tváře zřím tak zářící, jak dí mi neztajeně: Co skráň mi, potem zalitá, v niž starosť dnem se boří? Mě žena vlídně uvítá, jíž k polibku ret hoří! 19 A v ruce dlaň a v oku zrak my květy v klín si shrnem’; nám stokrát vrátí chvilka pak, co den svým zbodal trnem. – A otec, muž je přešťastenpřešťasten, jak k cíli tuh svých chvátá, vždyť, kde já nudu mám a sten, jej vede cesta zlatá. A já krok stavím nastokrát.nastokrát, bych chyt’ jen zákmit štěstí těch dvou, jež kolem zřím se brát a rozkošně se vésti. Mně nikdo ruky nepodal s tím pode hrudí skvostem – v svém koutku, světu opodál, jen vzpomínku mám hostem. Pak láska, štěstí rodinné v sen padá samotáři –: vždyť družek dost, však pro jiné, jsem vedl ku oltáři... 20
Básně v knize Na zemi:
  1. NA ZEMI.
  2. PRAKTIKANT.
  3. MLADÝ ÚŘEDNÍK, KTERÝ SE NEDÁVNO OŽENIL.
  4. SRDCEM ČI ROZUMEM?
  5. PÍSEŇ STARÉHO MLÁDENCE.
  6. MANŽELÉ.
  7. NEZNÁMÉ!
  8. NAŠE DOBA.
  9. „PRINCEZNA“.
  10. JARNÍ KVĚTY.
  11. Z NAŠEHO KRAJE.
  12. JARO V MĚSTĚ!
  13. JE JARO!
  14. KOLEDOU!
  15. ŽENA – METEOR.
  16. SVĚTLO HMOTY.
  17. JDOU VĚKY KOLEM...
  18. KRAJ LEŽÍ PŘEDE MNOU.
  19. Z LESA.
  20. KVĚTEM JE TVÉ SÍLY VZDOR!
  21. V MÍRNÉM VZDUCHU TICHÝCH TRAV.
  22. SALVE MATERIA!
  23. „BARONŮM“ NAŠICH SPOLEČNOSTÍ.
  24. BLUDIČKY.
  25. ZA JARNÍHO RÁNA.
  26. JIŽ DÁVNO TOMU...
  27. DVĚ PŘÁNÍ.
  28. NAPOSLED?
  29. VŠECKO!
  30. NA VLNÁCH.
  31. MŮJ ŽIVOT.